Editorial

V jedné z nejznámějších povídek Raye Bradburyho Burácení hromu (A Sound of Thunder z roku 1952) se při lovecké výpravě do šedesát milionů let vzdálené minulosti dopustí lovec Eckels malé chyby. Cesty do minulosti jsou organizovány tak, že nesmí dojít ani k malému zásahu do tehdejší skutečnosti, dokonce jsou lovena pouze ta pravěká zvířata, která by tak jak tak o několik minut později zahynula přirozenou smrtí. Eckels však při pohledu na obrovského tyranosaura propadne panice a na malý okamžik se dotkne země. Zašlápne přitom motýla. Tato zdánlivě banální událost má pro současnost, kterou je v povídce rok 2055, významné následky: lidé se trochu jinak chovají, je používán jiný pravopis a prezidentem se stal jiný kandidát, než který zvítězil, když do minulosti odlétali.

Bradburyho povídka byla zřejmě jednou z inspirací amerického matematika a meteorologa Edwarda Lorenze, významného představitele teorie chaosu, při formulaci tzv. motýlího efektu v 60. a 70. letech minulého století. Podle této koncepce může mávnutí křídel na jednom konci světa zapříčinit na jiném kontinentu třeba tornádo. Jen malé změny podmínek mohou mít při dalším vývoji velké důsledky. Zašlápnutý motýl v pravěku či pohyb křídel jiného motýla v naší současnosti jsou obrazy, jež nám připomínají, že systémy a události jsou spolu navzájem provázány a že i maličkosti mohou být důležité.

Když uvažujeme o stavu politiky nebo třeba o ekonomických obtížích, věnujeme často pozornost pouze příčinám, které jsou součástí politického či ekonomického světa. Podobu politiky pak přisuzujeme třeba výběru politiků ve volbách nebo korupčnímu jednání konkrétních jednotlivců, za zdroj ekonomických potíží považujeme třeba chování bank, špatné hypotéky či vývoj cen nerostů na tzv. světových trzích. Tyto příčiny jsou nepochybně důležité a bezprostřední, ale přes­to nám neposkytují vysvětlení dostatečné. Samy jsou totiž nejen příčinami, ale také důsledky jiných jevů a procesů, které se světem politiky a ekonomiky třeba na první pohled nespojujeme. Naše politické a ekonomické chování ovšem dalekosáhle ovlivňují takové záležitosti, jako je třeba stav kultury, estetické podněty, které přijímáme, nebo hodnoty, které sdílíme či odmítáme. A navíc podobu „velkého světa" ovlivňují naše mikrosvěty, všechny ty „mikrokosmy", jak ony důležité maličkosti kolem nás a v nás nazval ve své stejnojmenné knize Claudio Magris. Může nám to připadat absurdní, ale světová politika je nepochybně trochu ovlivněna i tím, co čteme, jak se staráme o svůj dům, jak se chováme ke svému sousedovi.

Koncepce časopisu Kontexty vychází z podobného přesvědčení. Snažíme se poukazovat na kontexty, na souvislosti věcí, jež nás obklopují. Pokoušíme se ukazovat to, co pokládáme za důležité, zajímavé a hodnotné. Píšeme o umění, politice, historii nebo otiskujeme básně - a tím usilujeme o vyjádření určité ideové představy o světě. Zveme vás k poznávání a sdílení K(k)ontextů...

Umberto Eco řekl o knize, že „je jako kladivo, kolo nebo nůžky. Jakmile jste je jednou vynalezli, už to lépe udělat nemůžete. Nemůžete vymyslet lžíci, která by byla lepší než lžíce... Kniha se osvědčila a nevíme, zda je možné pro účely četby vymyslet něco lepšího. Možná se změní její složky a stránky už nebudou z papíru. Kniha ale zůstane tím, čím je." To stejné platí po­dle našeho názoru o časopise. Systematicky editovaná a promyšleným způsobem jednou začas (nikoli neustále) prezentovaná kompozice autorů, stylů a formátů, které tvoří jeden celek, jsou hodnotou, jež pro část lidí bude důležitá i v době, kdy třeba většina z nás bude svůj reálný život tak trochu ztrácet uvízlá v nereálné sociální síti. Protože je svět plný paradoxů, snadno se stane, že tak trochu konzervativní časopis je vlastně menšinovou alternativou.

Kontexty nejsou v dnešním mediálním světě ničím víc než jen mávnutím motýlích křídel. A přesto nebo právě proto mohou být důležité. Také letos se proto budeme snažit, aby Kontexty „ovlivňovaly" současnost i budoucnost tím, že budou přinášet nám a čtenářům radost a poučení, a nikoliv tím, že budou zašlápnuty nějakým lovcem (rozuměj naší pohodlností nebo nedostatkem prostředků) jako ten pravěký motýl v Bradburyho povídce.