Odvaha být

Filosof a teolog Paul Tillich (1886–1965) se narodil v Německu, kde také vystudoval, byl ordinován luterským kazatelem a vyučoval na několika univerzitách. V roce 1933 jej nacisté jako prvního nežidovského profesora suspendovali a jeho sociálně filosofické dílo se dostalo na index. V této situaci přijal nabídku Reinholda Niebuhra přednášet ve Spojených státech, kde pak působil jako univerzitní profesor až do své smrti: nejprve na Union Theo­logical Seminary v New Yorku, později na Harvardově univerzitě a krátce také na University of Chicago.
Tillich patřil k nejvýznamnějším postavám intelektuálního života ve své době – jak v Německu, tak ve Spojených státech. Považoval se za člověka „na pomezí“, který stojí mezi starým dědictvím smyslu pro posvátné věci a sekulární perspektivou nové doby, který zprostředkovává setkání mezi vírou a rozumem, teologií a filosofií. Některé z jeho knih, především Odvaha být (1952) a Dynamika víry (1957), získaly ohlas i u širokého čtenářského publika, které se obvykle o náboženské otázky příliš nezajímá. Vrchol jeho myslitelského úsilí na poli víry představuje třísvazková Systematická teologie (1951–63). V českém jazyce vyšly knižně pouze dva výbory kratších Tillichových textů: Biblické náboženství a ontologie (1990) a Lidské tázání po nepodmíněném (1997).
V knize Odvaha být Tillich předkládá brilantní fenomenologii úzkosti a odvahy. Chápe je nikoli jako skutečnosti etické, nýbrž ontologické: úzkost prožívám tehdy, je-li ohroženo mé bytí, a odvaha znamená schopnost potvrzovat vlastní bytí navzdory ohrožení. Tillich ukazuje, že již od antiky je člověk vystaven trojí existenciální úzkosti: před osudem a smrtí, před prázdnotou a nesmyslností a před vinou a zatracením. Radikalizace těchto úzkostí v moderní době se podle Tillicha podílela na vzniku nových kulturně společenských jevů – komunistického a fašistického kolektivismu a kapitalistického konformismu –, v nichž člověk nachází odvahu být jen jako součást většího celku. Proti takové odvaze klade Tillich existencialistickou odvahu být jako individuum, která však svou poslední jistotu může čerpat pouze v „absolutní víře“, očištěné od teistických představ o Bohu: „Odvaha být má kořeny v tom Bohu, který se objevuje, když Bůh zmizel v úzkosti pochybování.“