Apoštolský nuncius v Praze - vráceno z distribuce (ušpiněné, mírně poškozené)

Obsáhlá monografie podrobně, komplexně a věrně rekonstruuje svět apoštolských nunciů v Praze v letech 1920–1950. Autor zjišťuje, z jakých poměrů každý z celkově čtyř nunciů do Československa přicházel, jaké diplomatické zkušenosti měl za sebou a jaké povědomí si o Československu před příjezdem do Prahy utvořil. Jádrem knihy je ale detailní popis nunciova pobytu v zemi, kde se vatikánské představy srážely s československými, a současně jeho názory s očekáváními státního sekretariátu, což z každé nové diplomatické mise činilo jedinečnou zkušenost. Postava každého apoštolského nuncia byla do značné míry fenoménem československo-vatikánských vztahů první poloviny 20. století, do níž se současně zrcadlily nejen všechny politicko-nábožensko-kulturně-sociálně-hospodářské jevy malé středoevropské republiky, ale též odrážela úskalí a překážky doby. V příloze knihy jsou otištěny i překlady podrobných hlášení o situaci v Československu, které nuciové posílali do Vatikánu a které autor nalezl v římských archivech.

Obsah:

• Navázání diplomatických styků Československa se Svatým stolcem
• Osobnosti apoštolských nunciů, jejich formace, výběr a působení před příchodem do Prahy
• Marmaggiho aféra
• Nunciovy absence z Prahy
• Svatováclavské slavnosti
• Pribinovy slavnosti
• Apoštolská nunciatura v Praze
• Ciriaciho aféra
• Svatý stolec v době mnichovské krize
• Československo-vatikánské vztahy za druhé světové války
• Obnovení diplomatických styků po druhé světové válce
• Přerušení diplomatických styků a vyhnání apoštolského internuncia z Československa
• Osudy apoštolských nunciů po jejich odchodu z Československa.

„Autor nepochybně bere v potaz uváděné prameny, jakými jsou články či publikace jiných vědeckých kapacit, ale jeho mimořádný tvůrčí přínos spočívá v tom, že vychází ze zveřejněných archivních materiálů, korespondence nunciatury a dalších zdrojů, s nimiž dosud nikdo nepracoval... Před zaujatým čtenářem, byť nebyl profesionálním historikem, se tak plasticky odvíjí obraz katolické církve v naší zemi po roce 1918, s jejími problémy, pády i vítězstvími. Díky osudům nunciů lze pochopit lépe postoje představitelů republiky i Vatikánu, které jsou namnoze dosud opředeny spíše legendami než seriózním badatelským úsilím.“

Z úvodních slov Dominika kardinála Duky, arcibiskupa pražského