Co zůstává

Co zůstává. Pro básnickou antologii možná překvapivý název, jenž vyžaduje vysvětlení. Mým záměrem rozhodně není pouštět se zde do hodnocení české poezie v daném období, nebo dokonce rozhodovat o tom, co z ní „přežilo“ a co nikoliv. Mé cíle jsou mnohem skromnější – prostřednictvím knižního výboru podat svědectví o poezii ve dvou minulých desetiletích z pohledu redakce jedné revue, ukázat, co jsme v té době četli a tiskli… Chci podat zprávu o snažení určitého okruhu lidí kolem jednoho časopisu, o snažení, které snad mělo smysl. Spisovatel Pavel Švanda, jeden z kmenových autorů Proglasu a člověk schopný hlubší teoretické reflexe, v jednom ze starších čísel poznamenává, že poezie má nabízet především speciální možnost vyvolat soustředění. Možnost dotknout se smyslu životní situace, a to i v době, kdy běžný kulturní konzum nabízí hlavně rozptýlení. Někdy básní dohlédneme jen na svou okamžitou náladu, ale i to je pro člověka užitečné. Na opravdu dobré básni je však nejkrásnější to, když v čase přesahuje sebe samu a nabízí nové významy nejen čtenáři, ale i autorovi. Kvalitní poezie překlenuje trhliny v našem kolektivním i osobním vědomí, nese nás časem. Je tím, co zůstává, alespoň pro nás a pro tuto chvíli.

 (z předmluvy editora)

Revue Proglas, vycházející v Brně v letech 1990 až 2008, patřila vedle časopisu Host k předním brněnským periodikům zabývajícím se pravidelně literaturou. Na jejích stranách byla kromě jiného téměř po dvacet let otiskována poezie českých básníků, zpočátku především těch, již byli v době komunistické totality umlčováni, později i zástupců mladší generace, začínající publikovat až po roce 1989. Reprezentativní básnická antologie přináší výbor nejlepších básní publikovaných v časopise během celého období jeho existence. Básně jsou chronologicky řazeny a doprovázeny životopisnými medailony autorů i průvodním slovem a doslovem editora. Publikace zahrnující více než 80 básníků je nejenom unikátním svědectvím o literárním dění kolem časopisu Proglas, ale i o stavu české poezie na sklonku komunistické totality a v prvních dvou desetiletích znovunabyté svobody.

Výbor vychází při příležitosti 20. výročí založení Centra pro studium demokracie a kultury (CDK).

František Mikš (1966), spoluzakladatel revue Proglas, v letech 1992 a 1993 její vydavatel, od roku 1994 až do roku 2008 šéfredaktor. Spoluzakladatel Centra pro studium demokracie a kultury (CDK) a vedoucí jeho Institutu pro politiku a kulturu (IPK). Od roku 2009 řídí dvouměsíčník Kontexty, jenž na revue Proglas bezprostředně navazuje. Působí rovněž jako šéfredaktor nakladatelství Barrister & Principal, kde se věnuje převážně výtvarnému umění.