Volyň tam v dáli

Pro potomky volyňských Čechů, kteří se podobně jako původce knihy Volyň tam v dáli narodili už v Čechách, se Volyň pozvolna stala zaklínadlem, jak přiznává Jiří Olič, „pohádkovým slůvkem“ otevírající vstup do neobvyklého světa, který si dlouho uchovával – a někde po téměř sedmdesáti letech dosud uchovává – zvláštní vůni a ráz přeneseného volyňského domova projevující se nejen ve víře nebo zděděných obyčejích, ve slovech nebo slovních spojeních, ale třeba také ve zvláštnostech kuchyně. Knihu tvoří šest rozhovorů s žijícími volyňskými rodáky nebo potomky volyňských Čechů, kteří svým dílem přispěli k obohacení české kultury. S malířem Rostislavem Zárybnickým, s fotografem Bohdanem Holomíčkem, s teologem Milanem Balabánem, s básníkem a esejistou Jiřím Oličem, s divadelním režisérem Andrejem Krobem a s koreanistkou Miriam Löwensteinovou o životě a díle její matky, spisovatelky Marie Stryjové.

Rozhovory doprovázejí a doplňují příběhy svědčící často také o tom, že Volyň byla ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století součástí „krvavých zemí“, o nichž píše současný americký historik Timothy Snyder ve své stejnojmenné knize. I z tohoto důvodu lidé jako Anna Butová, Ludmila Rambousková, Anna Umlaufová, Miroslav Němec, Viktor Haken nebo Jaromíra Němcová Ničová, nedokáží o Volyni hovořit jen jako o něčem, co mají za sebou, ale jako o něčem, co si jako živý nerv nesou v sobě.

Básník, kritik a překladatel Josef Mlejnek se narodil 3. 12. 1946 v Žatci v zemědělské rodině. Syn volyňského Čecha Josefa Mlejnka, navrátivšího se ve svých devatenácti letech do republiky v roce 1945 jako příslušník zahraničního odboje a usadivšího se v obci Veletice u Žatce, a Anny Mlejnkové, rozené Náglové, z Hořesedel u Rakovníka. Po absolvování gymnázia v roce 1964 vystudoval v letech 1964– 1970 na Masarykově univerzitě v Brně filosofii a češtinu. Za normalizace se živil jako knihovník, ošetřovatel skotu nebo topič, je signatářem Charty 77.
Po listopadu 1989 pracoval jako redaktor revue Střední Evropa, později v Lidových novinách a MFDnes. Autor prací o Bohuslavu Reynkovi a Josefu Florianovi. Vydal básnické sbírky Pastvina, Naprosté motivy, Zcestymluv a Sklepní okénko, v roce 2005 mu vyšla autobiografická kniha Nelegendy o malých inkvizotorech. Z polštiny a francouzštiny přeložil na tři desítky titulů, mimo jiné díla Czesława Miłosze, Zbigniewa Herberta, Clauda Tresmontanta nebo Alaina Besançona. V současnosti žije střídavě v Praze a v Lípě na Českomoravské vysočině.