Formule patosu a znovuobjevení biblické tematiky

Následující text je ukázkou z připravované knihy Ladislava Kesnera Trauma, tíseň, extáze, prázdnota – formule afektu a patosu 1900‒2018, kterou připravuje k vydání nakladatelství Books & Pipes Publishing ve spolupráci se Západočeskou galerií v Plzni. Přínosná a objevná práce sleduje proměny expresivity lidského těla, jak ji zachycují vizuální média v posledních sto dvaceti letech. Vědomě rozvíjí ideu německého historika umění a kultury Abyho Warburga (1866–1929), že mimetický a gesturální jazyk je nejvlastnějším médiem historické paměti. Autor se opírá o Warburgův pojem „formule patosu“, jímž označoval umělecké reprezentace vypjatých emocionálních stavů, formovaných v starověkých náboženských a rituálních projevech. Warburg sám studoval především uměleckou tvorbu doby renesance – nejdále směrem k přítomnosti dospěl v jedné ze svých posledních studií, věnované Manetovu obrazu Snídaně v trávě z roku 1863, v níž sledoval transformaci motivů mezi italskou renesancí a počínající modernitou. V poslední třetině 19. století, s nastupujícím modernismem, se rejstřík formulí patosu neobyčejně rozšířil a umělci nacházeli nové způsoby figurace mentálních stavů a emocí v obraze. Zájem o nové poznatky týkající se individuální psychiky, patologie emocí i psychického života a možnosti jejich uměleckého vyjádření se na přelomu 19. a 20. století stal jednou z výrazných inspirací pro řadu předních umělců. Jako příhodnou ukázku do tohoto čísla vybíráme kapitolu věnovanou znovuobjevení biblické tematiky moderními umělci a rovněž část týkající se mimořádné umělecké osobnosti českého sochaře a grafika Františka Bílka. (…)