Globalizace putinismu

V posledních měsících téměř všechny volby proběhnuvší v západním světě a v postsovětském prostoru přinesly výsledek, který si přál Kreml. Brexit, holandské referendum o asociační dohodě s Ukrajinou, zvolení Trumpa, vítězství Fillona v pravicových primárkách ve Francii, vítězství proruské centristické strany v Estonsku, zvolení proruského prezidenta Igora Dodona v Moldávii, proruského Rumena Radeva v Bulharsku a konečně i referendum v Itálii. Parlamentní volby v Rusku 18. září 2016 přinesly překvapivý výsledek, pokud je hodnotili podle stejných kritérií jako na Západě: vládní strana Jednotné Rusko v nich získala 54,18 % hlasů (340 křesel ze 450), zbývající hlasy si mezi sebou rozdělily tři pseudostrany nepřímo ovládané Kremlem (v roce 2011 získalo Jednotné Rusko 49,32 % a 238 křesel). Nikdo z opozičních poslanců v roce 2016 nebyl zvolen. Příjmy Rusů od října 2014 nepřetržitě klesaly. Rok před volbami tento pokles činil osm procent. Ve které jiné zemi by strana u moci vylepšila svoji většinu za podobně hrozivých podmínek? Tyto dva jevy, úspěch „Putinových přátel“ na Západě a posílení strany, jež je v Rusku u moci, nás vedou k tomu, abychom se zamysleli nad efektivností Putinova systému nejenom v samotném Rusku, ale také v blízkém i méně blízkém zahraničí. (…)