Haló, tady Vomáčka

Už jsem o tom jednou psal v časopise, který předcházel Kontexty. Titulek zněl stejně, ale příležitost byla jiná: kamarád slavil jubileum. Jako Vomáčka se Jiří Gruša hlásíval ve svých povzbudivých hovorech z Bonnu, když nám v polovině osmdesátých let obnovili provoz telefonu úředně odňatého po Chartě. Jistě si nedělal iluze o tom, že policejní činitelé, kteří nás odposlouchávali, dobře věděli, kdo nás volá a odkud. Jeho tón byl tudíž tak trochu ironický a sebeironický. (...)