Historik a literatura

  Když chce historik poukázat na to, jak se změnil jeho obor v období posledních čtyřiceti padesáti let, vezme si na pomoc tzv. zlaté pravidlo historie. To říká, že minulost může být poznána pouze na základě pramenů, a z těch mají jednoznačně přednost prameny psané. Ne ovšem lecjaké. Při formování profesionální historie v polovině 19. století bylo stanoveno, že preferenci mají listiny, smlouvy, zákony, dohody, soudní rozhodnutí, protokoly, zkrátka dokumenty, které se zachovaly v depozitářích institucí, především institucí státních. Toto zlaté pravidlo napomohlo odlišit historii od archeologie a filologie a zejména zbavilo historii podezření, že jde o pouhé vyprávění, neřkuli vymyšlené příběhy. (...)