Horká okuje na jazyk

V roce 2016 se k zápisům pro projekt Jedné věty Revolver Revue rozhodl i básník Miloš Doležal a jeho svazek s výrazně žlutou obálkou se stal již sedmnáctým v celé řadě. Pomocí holé věty, někdy i samotného slova, synkop a zámlk, střídaných s rytmem veršů či jejich ná­črtů, nebo naopak pomocí delších záznamů seskládaný osobitý pohled na daný rok je však vše jiné než sluncem zalitá idyla. Ne náhodou připomíná sám básník v poznámce slova tehdy šišlajícího Daniela Reynka o vypadlých zubech, které „odletěly do Říma“, s pokorou se (více snad sebe než čtenáře) tázaje na výslednou srozumitelnost textu, vzniklého v měsících namnoze zabydlených úzkostí a dramaty. Jisté je, že sám čas, jeho plynutí s neočekáva(tel)nými životními zvraty, do výsledné podoby Doležalovy Jedné věty výrazně zasáhl. Nejedná se o s rozmyslem skládaný jednolitý útvar po přesně odměřených cihlách slov, představ či obrazů (jak se ke stejnému úkolu, místy s humorem a s rytmem rozestavěnými „refrény“ každodenna, postavil například básník Pavel Zajíček): v této Jedné větě jak by byly vloženy útržky kapitol hned několika knih. (…)