Hrát na mne, to nesvedete…

Byl jste často vyptáván na svoje okouzlení komunismem. Myslím, že jste to vysvětlil více než dostatečně. Proto by mě zajímalo spíše jakési zobecnění vaší osobní zkušenosti. Co byl (je?) podle vás komunismus vlastně zač a co v něm bylo to nejvábivější? Idea rovnosti a spravedlnosti, nového člověka, věčného vyrovnání protikladů, historické přiživování se na socialismu?

Myslím, že obecně vystihl podstatu komunismu Karel Havlíček: komunista v člověku vidí buď něco lepšího, nebo něco horšího, ale v každém případě něco jiného, než je člověk. Z toho plynou důsledky, které vedou na jedné straně k povýšení člověka na místo Boží, na straně druhé k budování vyhlazovacích táborů. Idea sociální spravedlnosti nabyla na rozdíl od sociálnědemokratického programu nové přitažlivosti tím, že ji komunisté hodlají uskutečnit absolutně a ze dne na den, aniž podstupují zdlouhavá jednání v předžvanírně, jak Lenin pojmenoval parlament. Neznám myšlenkový systém, který by tak jako komunismus otevřeně suspendoval zásady Desatera. V praxi se porušovaly a porušují, ale komunismus tak činí programově a v masovém měřítku. Komunista je dogmatik nenávisti. Nezamýšlí světu porozumět, protože porozumět znamená odpouštět. Komunista se proto při pokusu svět změnit dopouští násilí zcela bezstarostně. Násilí a zvůle se pro něj stávají běžným a regulérním nástrojem moci. Zvrhají se v cíl, který zákonitě nahradí prvotní snahu oprávců společnosti. Komunismus přitom cizopasí na pocitu neustálého neuspokojení, který je vlastní tvořivým lidem. Proto je tolik stoupenců komunismu nebo jeho sympatizantů mezi umělci a vědci.

(…)