Intelektuální historie

Výrazy „intelektuální historie" a „historie idejí" zde užívám jako vzájemně zaměnitelné. Oba jsou poněkud nespolehlivé - potenciálně všeobsáhlé, ale trvale v nebezpečí, že upadnou mezi řadu jiných akademických berliček. Jejich všeobsáhlost vyplývá z jejich předmětu zájmu, kterým je historie myšlení. Ta může zahrnovat historii filosofie, vědy, náboženství, politických, ekonomických nebo estetických idejí a vlastně historii čehokoli, co kdy vzniklo v lidském intelektu. Takto široce rozprostřený terén se však může ukázat jako nebezpečný: stěží ho lze úhledně vymezit a lokalizovat v rámci konvenčních oborových hranic akademických disciplín, nebo dokonce systematicky uspořádat na policích knihoven a knihkupectví. Předmět a odborníci v něm vzdorují omezením oborových struktur. (...)