Jak ODS bojovala o putujícího voliče

Vítězem letošních parlamentních voleb se stala ODS se ziskem 35,4 % hlasů před druhou ČSSD, která získala 32,3 % hlasů. Malý rozdíl mezi volebním výsledkem dvou největších českých polistopadových stran dává tušit existenci poměrně jasné štěpící společenské linie (pravice - levice), což znamená, že v předvolebních bojích je nutné více než kdy předtím klást důraz nejen na své skalní příznivce, ale zejména na tzv. putující voliče, kteří se rozhodují pro volbu konkrétní strany až v průběhu volební kampaně na základě mixu racionálních a emocionálních aspektů a v předvolebním období mohou své preference několikrát upravovat.

Podle průzkumů agentur CVVM a SCaC z konce loňského a první poloviny letošního roku se zdá, že voličská banka ODS (resp. její přesvědčené „pevné" jádro) vykazovala znaky eroze a byla o něco méně rozsáhlá a semknutá. Strana tedy na sebe musela navázat větší procento putujících voličů, což se jí nakonec zřejmě povedlo. Co však dokázalo putující voliče přesvědčit a odkud k ODS přišli?

Můžeme se domnívat, že k ODS přešla většina bývalých voličů US-DEU. V průběhu předvolebního období probíhala také poměrně rozsáhlá výměna mezi voličskou bankou SZ a ODS (výměna s bankami ostatních stran již nebyla tak intenzivní). Propustnost mezi voličskými bankami ODS a SZ byla umožněna v zásadě proto, že se voliči obou stran víceméně shodují v intenzitě liberálního chápání světa. Značnou část elektorátu tvoří mladí lidé s vyšším vzděláním, kteří vykazují shodu v názorech na „špičkové osobnosti" působící na české politické scéně.

Jak se zdá, voličské banky ODS a SZ si jsou bližší než vedení obou stran. Shoda a kompatibilita jejich voličských bank může být potvrzena i shodným nazíráním ODS a SZ voliči ostatních politických stran, kteří oba subjekty považují za strany pro bohaté (u SZ to je dáno tím, že prosazování alternativních témat, která nejsou projektována pro zlepšení sociální situace v zemi, může být v české společnosti chápáno jako luxus).

Dalším faktorem, který k ODS přitáhl putující voliče, byl zřejmě posun v procesu budování image ODS. Oproti minulým volbám došlo k nezanedbatelné proměně - zatímco v roce 2002 stavěla ODS svou image na zdůrazňování konzervativních, antikomunistických a národních hodnot, letos byl důraz kladen spíše na hodnoty liberální (otevřená společnost, nepřímo zmíněný multikulturalismus apod.). Přestože to automaticky neznamená změnu identity strany, byl zvláště v samotném závěru předvolební kampaně patrný důraz na svobodu jednotlivce i celé společnosti. Došlo k odklonu od ostatních témat, resp. k jejich vyčerpání a veřejná sféra byla na základě nových, v médiích prezentovaných informací (Kubiceho zpráva, Klausovo pozastavení se nad koncentrací moci v rukou jediného muže apod.) strukturována podle vztahu premiér Paroubek vs. kvalita demokracie a společenská svoboda.

Proměnlivá intenzita, s jakou byla jednotlivá témata prezentována, a operativní zavádění témat nových je další novum, které se v letošním předvolebním boji objevilo. Svědčí o dynamice předvolební soutěže a snaze využívat i soupeřova témata k vlastnímu posílení, resp. k vytvoření image univerzální strany, která kromě toho, že nabízí to (nebo něco podobného), co protivník, přidává jako bonus témata vlastní, která se za pomoci médií stávají palčivými.

V poslední fázi kampaně strukturovala ODS svou komunikaci tak, aby společnost začala vnímat „reálné" ohrožení demokracie. Ve Smlouvě ODS s občany České republiky se mj. uvádí: „Zabráníme návratu normalizačních praktik a omezování prostoru svobody, patrnému hlavně po nástupu Jiřího Paroubka. Zastavíme snahu ČSSD a komunistů vyvlastňovat, zestátňovat, zastrašovat média, schvalovat neadekvátní brutální zásahy policie bez následného potrestání viníků."

Takto deklarovaný záměr vnímejme jako ilustrační příklad vystihující atmosféru posledních fází předvolebního klání. Nutno dodat, že mediální obraz, který ODS o Jiřím Paroubkovi vytvářela, podporoval sám Paroubek a jeho volební tým, až se zdálo, že ČSSD nevede parlamentní, ale prezidentskou kampaň. To s sebou neslo zaměření se ve velké míře pouze na lídra strany, jehož mediální všudypřítomnost, schopnost poskytnout odpověď na jakýkoli problém a nezlomné sebevědomí přiživovaly mýtus o uchvácení moci jednou osobou a o sklonu k autoritarismu. Příkladem mohou být televizní debaty, ve kterých Paroubek vystupoval výhradně sám, zatímco Topolánek využil možnost přivést si poradní tým.

I zde však došlo v průběhu posledních měsíců k posunu. Zatímco v době Paroubkova nástupu do úřadu předsedy vlády byly zmiňované faktory jako nová dimenze politiky hodnoceny kladně, v samotném závěru kampaně přispěly k vítězství ODS. Jinak řečeno, Paroubkův volební tým v zásadě umožnil ODS zavést do diskuse nové téma, které se ukázalo jako vítězné (svoboda a tolerance) a které dokázalo k ODS přitáhnout více putujících voličů. Hyperpersonalizace volebního boje, který se z roviny ODS vs. ČSSD přenesl do roviny ODS vs. Paroubek, mohla představovat výhodu pro obě soupeřící strany a byla jedním z důvodů, proč byl konečný výsledek voleb tak těsný. Stejně tak se můžeme domnívat, že tento konflikt negativně ovlivnil volební výsledek menších stran, které byly v závěru kampaně de facto vyloučeny z mediálního prostředí.

Zdá se, že strach z návratu nedemokratických praktik a snaha zastavit růst moci „jednoho muže" dokázaly zmobilizovat větší počet voličů, než doposud zdánlivě neporazitelná poptávka po výrazné státní sociální podpoře a dalších jistotách.