Jak se rozloučil Günter Grass

Grassova poslední knížka O konečnosti je sbírkou próz, básní a lavírovaných kreseb, a je tedy něčím takovým, oč usiluje nejeden programový postmodernista: volným, mezižánrovým otiskem tvůrčí mysli. Páteřním prvkem je tu glosa, ovšem většinou pozdvižená do bezprostředního sousedství s básní v próze. Smíme knihu O konečnosti chápat tak, jak ji myslel autor: jako rozloučení s literaturou, se čtenářem, se životem? Na důstojnou literární závěť se knížka poznámek zdá být přece jen poněkud lehkovážná. Ale v umění často lehké gesto platí víc než pěsti zaťaté pod bradou myslitele. (…)