Kdo je v dnešním světě umělec?

 Ve dnech 9.–11. června proběhl v Krakově 4. Světový kongres překladatelů z polštiny, který jednou za čtyři roky od roku 2005 pořádá polský Institut knihy. Letos se na něm sešlo 222 překladatelů, mezi nimi i šest zástupců České republiky. Byly to tři dny nabité semináři, autorskými dílnami, nakladatelskými prezentacemi a v neposlední řadě také setkáními lidí z různých končin světa. Letošní Kongres byl po mém soudu nejen co do rozsahu, ale také co do rozmanitosti a kvality zastoupených literárních žánrů nejvydařenější. Souběžně s Kongresem proběhl také šestý ročník Festivalu Czesława Miłosze. Pořadatel Kongresu uděluje každoročně prestižní Cenu Transatlantyk za celoživotní příspěvek k popularizaci polské literatury v zahraničí. Letošním laureátem se stal maďarský historik literatury, kritik a překladatel Lajos Pálfalvi (1959) z Katolické univerzity v Budapešti, který z polštiny přeložil na padesát titulů (mimo jiné díla Herberta, Miłosze, Herlinga-Grudzińského, Gombrowicze). Mimořádný ohlas vyvolal na Kongresu inaugurační proslov Antoniho Libery, který publikujeme v celém rozsahu. (jfm)

 Evropská kultura se začala emancipovat počínaje renesancí. Zpočátku se pouze mírně odchýlila od sféry sacrum, postupem času se však stále rychleji rozcházela s doktrinálními náboženskými obsahy a snažila se vytvořit svou vlastní svrchovanou vizi a výklad pozemské lidské existence. Tento proces se v průběhu posledních zhruba tří set let nebývale urychlil. Kultura se stala zcela autonomní oblastí řídící se vlastními zákony a podléhající impulzům vycházejícím z ní samotné. Proces emancipace kultury byl od konce devatenáctého století mnohokrát zaznamenán, analyzován a popsán. Spisovatelé a myslitelé si uvědomovali narůstající krizi a líčili ji buď jako slepou uličku, nebo jako stav, v němž se vyčerpaly možnosti dalšího jednání, či jako postupný rozklad a impotenci. K nejznamenitějším a zároveň i k nejznámějším počinům tohoto období patří podstatná část tvorby Thomase Manna, především Kouzelný vrch a Doktor Faustus, v nichž byla s velkou pronikavostí stanovena diagnóza, a hned poté byl také předložen osudový pokus překonat chorobu, který byl korunován tragickou porážkou. (…)