Kdo po Babišovi?

Politická, občanská i kulturní opozice denně uvádí na scénu řadu výhrad vůči hnutí ANO a jejímu předsedovi. Některé znějí velmi závažně. Většina těch vystoupení ovšem směřuje k již přesvědčeným, což je snad jedno z vysvětlení faktu, že ANO přese všechno zůstává nejlépe prosperující značkou naší politické scény. Neohrožená, jakkoliv někdy až vulgární vitalita politického organismu ANO tedy stále znovu klade otázku po svém původu a zdroji síly.

Co když politický projekt Andreje Babiše není pouze – jak se rádi ubezpečujeme – okamžitým a tedy víceméně náhodným výtryskem ojedinělé shody okolností a talentu jednoho sebevědomého podnikatelského ega? Nýbrž: hnutí ANO je momentálně nejvýraznějším důsledkem dlouhodobějších tendencí na české veřejné scéně.

Ptejme se po původu českého populismu, s nímž je ANO běžně spojováno. Pak nejvýznamnějším předchůdcem Andreje Babiše po roce 1990 byl Miloš Zeman. V roce 1998, když byla téměř dovršena politická tvorba demokratických institucí a náš exportní průmysl se dobíral proměny orientace od Východu k Západu, Zeman zvítězil v parlamentních volbách heslem o „spálené zemi“. (…)