Když čas není

Film Bruna Dumonta Camille Claudel 1915, který byl před dvěma lety uveden do kin a vzápětí na sebe strhl pozornost coby životní role Juliette Binochové, je pozoruhodným portrétem francouzské sochařky, žačky a múzy Augusta Rodina. Umělecký rukopis Camille Claudelové ani v nejmenším nezůstal v mistrově stínu – na konci 19. století se prosadila jako osobitá umělkyně, nesmírně nadaná a otevřená neustálému vývoji a hledání nového výrazu. V jejích zároveň křehkých a přitom emočně silně zasahujících výtvarných pracích se dodnes skrývá cosi živoucího, jako by nejen za každou sochou, ale i za jednotlivými studiemi částí těla nebo výrazu tváře byl čímsi dramatický příběh. V čase, kdy se dámy z lepších rodin rozhodně běžně nevěnovaly výtvarné tvorbě, natož aby prožívaly milostné avantýry, o kterých se veřejně ví, a nakonec zjistily, že jim je nejlépe o samotě, ve vlastním ateliéru, jen ve společnosti koček, nemohla Camille Claudelová před svými blízkými obstát. Jen co zemřel její otec, byla v roce 1913 rodinou internována do ústavu pro choromyslné ve Ville-Évrard, odkud ji o dva roky později převezli do Montdevergues v Montfavetu u Avignonu. A zde se s ní ve filmu Bruna Dumonta setkáváme. (…)