Ignác Goldziher – vězeň z Budapešti

Souhrn dnešních znalostí o vývoji islámu nestojí ani zdaleka na takové úrovni, abychom mohli s klidem v duši přehlížet klíčové práce dřívějších generací. Tím méně, jedná-li se o práce zakladatele vědecké islamologie, maďarského žida Ignáce Goldzihera (1850-1921). Vědecká Evropa mu už za jeho života ležela u nohou - mohl se stát profesorem v Cambridgi, Oxfordu či Paříži. Muslimští učenci z celého Blízkého východu se k němu obraceli o radu. Goldziher se přesto rozhodl zůstat a vědecky „živořit" v Budapešti, a to i navzdory vzmáhající se vlně antisemitismu. Kniha arabisty a islamologa Ondřeje Beránka přináší informace z Goldziherova nevšedního života zpracované na základě jeho deníků, korespondence a vzpomínek jeho studentů a kolegů a obsahuje také pojednání o jeho vědecké tvorbě. V příloze jsou vůbec poprvé v češtině představeny překlady některých Goldziherových nejzásadnějších děl o formování a aspektech islámu. Kniha je tak cenným zdrojem informací nejen pro zájemce o dějiny islámu a islamologie, ale také pro čtenáře se zájmem o religionistiku a politické a duchovní dějiny Maďarska přelomu 19. a 20. století.

Mgr. Ondřej Beránek, Ph.D., vystudoval arabistiku a dějiny a kulturu islámských zemí na Univerzitě Karlově. Stejným oborům se v letech 2005-2009 věnoval nejprve na Harvard University a poté na Brandeis University ve Spojených státech. K jeho dalším pracím patří například Saúdská Arábie: mezi tradicemi a moderností (2007) a Dvojí tvář islámské charity (2008, spolu s Pavlem Ťupkem). V současnosti působí jako vedoucí blízkovýchodního centra na Metropolitní univerzitě Praha.