Laici a klerici v české katolické církvi

Sociálněantropologická studie nás přivádí do několika velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti, do jiné ve větším městě, do farností spravovaných komunitou Chemin neuf či salesiány Dona Bosca, do farnosti, kde působili dva spolukněží, dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Výzkumníci zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích vzájemně definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se „žije církev“ a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Kde a proč jsou vztahy laiků a kleriků bolavé, v čem se míjejí, jaké komunikační platformy tu chybí? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko-klerických vztahů z pozice spirituálů, kněží, pastoralistů či rektorů kněžských seminářů na jedné straně, a lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků na straně druhé.

Barbora Spalová (1976) pracuje jako sociální antropoložka na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Výzkumně se věnuje antropologii křesťanství (a obecně náboženství), dále studiím paměti, hranic, krajiny a veřejného prostoru. Publikovala mimo jiné knihu Bůh ví proč: Studie pamětí a režimů moci v křesťanských církvích v severních Čechách (CDK 2012). Je editorkou časopisu pro kvalitativní výzkum Biograf.

Spoluautoři studie: Jakub Kyselovič, Zuzana Pešková, Iva Picková a Zuzana Šulcová

2., opravené vydání