„Nic nepřiznávám, nemohu své svědomí zatížit…“

Na podzim 2025 uplyne 340 let od chvíle, kdy krutou smrtí upálením skončil život statečného šumperského děkana, kněze Kryštofa Aloise Lautnera, nespravedlivě odsouzeného za údajné čarodějnictví.

Před časem byly poklidné vody tématu čarodějnických procesů rozbouřeny novou knihou, jež se tomuto tématu věnuje. Stalo se, co si ještě nedávno málokdo dokázal představit – mnozí lidé začali znovu věřit v reálnou existenci čarodějnic, jejich sabatů na Petrových kamenech či na zázračné účinky čarodějné masti. Jejich fantazii začaly bičovat představy sexuálních orgií spojených s čarodějnicemi a jejich „galány“.

Smutným vedlejším plodem nových publikací, které doslovně vycházejí z přiznání ze 17. století, jež byla z vyšetřovaných žen a mužů vynucena mučením či jeho hrozbou, se stalo poplivání Lautnerovy památky, neboť na něm znovu ulpělo cosi z nařčení vedoucího čarodějnické sekty, jejího velmistra.

Ten, kdo se chce zorientovat v celém čarodějnickém dění, už může hledat pouze v knihovnách, protože na aktuálním knižním trhu kromě problematických knih Jaroslava Čechury k této tematice není nic. Proto je vydáván tento soubor textů, byť vesměs starších. Jejich jádrem je druhé vydání čtvrtstoletí starého textu autorské trojice František Spurný, Vojtěch Cekota a Miloš Kouřil: Šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů (Šumperk 2000) včetně překladu důležitých archivních dokumentů s procesy spojenými. Připojeno je několik dalších zajímavých dokumentů – recenze tohoto spisu, recenze „čarodějnické“ knihy J. Čechury, jedna z kapitol knihy o Friedrichu Spee, tedy o jezuitovi ze 17. století, který už v roce 1631, jako zpovědník údajných čarodějnic, demaskoval zrůdnost čarodějnických procesů.

Vydáno společně s nadací Karla staršího ze Žerotína v Bludově.