Kořeny komunismu v české společnosti

Přijmeme-li normativní tezi, že komunistická ideologie českou společnost zdevastovala a neměla by dostat k témuž opětovnou příležitost, mají všechny dosavadní úvahy jeden nedostatek - neplyne z nich žádné poučení. Klíčovou otázkou pro pochopení úlohy českého komunismu by nemělo být, proč se tak snadno zhroutil, ale daleko spíš: Jak se vůbec mohlo stát, že po druhé světové válce tak snadno uspěl?

V čase dvacátého výročí pádu komunistického režimu kdekdo vzpomíná, ba si i přikrašluje, neboť to milosrdný závoj dvou desetiletí už dovoluje, na svou distanci od komunismu v jeho závěrečné vládní fázi. Objevilo se také množství analýz a postřehů o tom, jak se vlastně mohlo stát, že se režim, zdánlivě pevný a na věčné časy, mohl téměř ze dne na den zhroutit. Příčin bývá shledávána přehršel - ztráta moskevské záštity, rozkolísání komunistické soustavy Gorbačovovou perestrojkou, ekonomické problémy, selhávání systému centrálního plánování, kádrová a motivační krize, gerontokracie komunistického vedení, frakční boj uvnitř strany a její ideové vyprázdnění, ztráta vůle k moci, skleróza stranických struktur (týmž strukturám, jež zvládly v roce 1948 a 1968 přes noc zmobilizovat stovky tisíc svých členů, trvalo v roce 1989 týden, než byly schopny svolat zasedání svého ústředního výboru) apod. (…)