Korupce na kanadský způsob

„Je až šokující, o jak nehorázné zneužívání veřejných zdrojů se v tomto konkrétním případě jedná. Z toho, co jsme při auditu objevili, jsem vskutku zděšena."

Sheila Fraser, kanadská generální auditorka

Vládní krize v posledních týdnech nezasáhla pouze Českou republiku a Itálii. Také pozice kanadského premiéra Paula Martina je kvůli obrovskému skandálu jeho Liberální strany značně otřesena a Kanadu dělí doslova jediný krok od předčasných voleb. V čem skandál spočívá a jak jsou politické karty rozdány?

Po neúspěšném referendu o nezávislosti Quebecu v roce 1995 se vládnoucí Liberální strana rozhodla v Quebecu „zviditelnit činnost federální vlády". Za tímto účelem vyhlásila tzv. sponzorský program, jehož podstatou byla reklamní kampaň, která v zásadě spočívala v propagaci kanadské vlajky a značky „Kanada" při různých sportovních a kulturních příležitostech. Vláda za účelem vylepšení kanadského „image" uvolnila 250 miliónů kanadských dolarů. V okamžiku, kdy kanadská generální auditorka Sheila Fraser ve své zprávě z února 2004 uvedla, že z uvedené částky bylo přibližně 100 miliónů kanadských dolarů zneužito, nastartovala kolotoč událostí vrcholící právě v těchto dnech.

Jak nenápadně obrat daňové poplatníky o 100 milionů dolarů? Možností se nabízí hned několik. Reklamní a PR agentury, které byly pověřeny vedením kampaně, byly vybírány netransparentně a bez výběrových tendrů. K množství aktivit, na které získaly finance, neexistují v zásadě žádné faktury a doklady anebo naopak byly evidovány finanční doklady na fiktivní, nikdy nerealizované činnosti. Vybrané firmy byly personálně propojeny s Liberální stranou a část ze získaných peněz převedly v podobě sponzorských darů na její účet. Liberální strana těžila i z toho, že agentury prominentní liberály zařazovaly na své výplatní pásky. Jejich vlastníci také přesvědčovali své zaměstnance, aby Liberální straně poskytovali nemalé sponzorské dary. Následně jim byly tyto částky vráceny v podobě finančních prémií, resp. osobních ohodnocení z prostředků, které společnosti získaly právě z vládních zakázek. Jak se ukazuje, i země, které se pravidelně umisťují na předních pozicích indexu vnímání korupce sestavovaným organizací Transparency International, podléhají zákonitostem a negativním projevům celosvětového problému korupčního jednání.

Posuďte krátký příklad z kanadské praxe. Společnost Groupaction získala v roce 1999 od kanadské vlády 615 tisíc dolarů. Za tuto sumu měla vypracovat souhrnnou analýzu, nakolik se státu jeho sponzorské aktivity vyplatí. Jediným výstupem uvedeného kontraktu se stala přibližně dvacetistránková hodnotící zpráva. Groupaction přitom měla kanadské vládě dodat ještě další dvě zprávy v hodnotě 550 000, resp. 575 000 dolarů. V průběhu vyšetřování však vyšlo najevo, že oba texty jsou takřka identické, ba dokonce že obsahují tytéž gramatické chyby a překlepy. Společnost Groupaction si zároveň většinu tiskařské práce objednala u společnosti Lithographie Dickson, která je personálně napojena na ministra Alfonse Gaglianiho zodpovědného za přidělování peněz určených pro sponzorský program. Člověk by řekl, že s podobnými učebnicovými příklady politické korupce se mohou potýkat pouze zaostalé země třetího světa spolu s některými státy postkomunistické Evropy. Zadávání veřejných zakázek bez odpovídající společenské kontroly a adekvátní transparentnosti výběrového řízení je ovšem náchylné ke korupčnímu jednání všude.

„Sponzorský skandál" se výrazně odráží ve volebních preferencích liberálů, a proto se premiér Martin odhodlal k nezvyklému kroku. Večer 21. dubna tohoto roku vystoupil v mimořádném televizním a rozhlasovém vysílání s emotivním projevem a kanadským občanům se zavázal, že předčasné volby vypíše do třiceti dnů od zveřejnění závěrečné zprávy o celém skandálu, která má vyjít v prosinci 2005. Předseda konzervativců Stephen Harper Martinův projev hned po vysílání ostře napadl a odmítl spojovat termín předčasných voleb s čekáním na výsledek vyšetřování. Méně než rok vládnoucí menšinový kabinet Paula Martina je přitom v parlamentu závislý na opozici, jejíž strany si v průzkumech veřejného mínění na úkor liberálů výrazné polepšily, čímž získaly silnou motivaci kabinetu jednostranně podporu vypovědět a vyvolat tak předčasné volby. A už první pokus byl téměř úspěšný. Při hlasování o důvěře 19. května rozhodl ve prospěch udržení Martinova kabinetu jediný hlas.

Přidělování veřejných zakázek a státních dotací dlouhodobě vytváří ideální prostředí pro korupční jednání a zneužívání veřejných zdrojů. Právě proto je bezpodmínečně nutné, aby byl tento proces maximálně transparentní a pod náležitou společenskou kontrolou. Úlohou politiků je spravovat věci veřejné ve prospěch občanů. Pokud to nedělají - a s penězi daňových poplatníků zacházejí s neúctou a pohrdáním - je úlohou voličů je za to ve volbách sankcionovat. A to jak v Kanadě, tak i v ČR.