Kulturní válka jako třídní boj

Pokračující pozdvižení vyvolané zvolením Donalda Trumpa vedlo sociologa Jamese Davisona Huntera k tomu, aby se nově a neotřelým způsobem znovu zamyslel nad silami, které živí politický konflikt a prohlubují sociální rozdělení. Už na začátku devadesátých let minulého století popularizoval výraz „kulturní válka“, který se mezitím stal nepostradatelným termínem k popisu boje o politickou a kulturní moc určovat budoucnost Spojených států. Ve druhé dekádě jednadvacátého století si uvědomil, že tento boj se „vyvinul a metastazoval do třídního boje“. Kulturní válka byla samozřejmě vždy i třídním bojem. Před třiceti lety, kdy ji Hunter začal poprvé zkoumat, byla kulturní válka bojem v rámci široce pojaté americké střední třídy, zápasem o to, které její křídlo v ní získá převahu. Tehdy (stejně jako nyní) stály proti sobě nová, ekonomicky vzestupující třída profesních pracovníků a manažerů „kreativního průmyslu“ a upadající blok elit „staré ekonomiky“ se střední a pracující třídou, jež s ní byly spojeny. Naši politiku ovládají vášně, protože tento boj pokračuje a sázky v něm jsou vysoké. Je to boj nejen o prestiž, ale také o nadřazené postavení a vládu ve všech sférách sociálního života – v kultuře, ekonomice, státu. (…)