Kurtz: srdce v temnotě nitra

Joseph Conrad, spisovatel britského jména i občanství, původem však z Polska, našel zalíbení v tématech, které se do našeho slovníku dostaly v podobě jména, jež nemá dobrý zvuk. Pod výrazem kolonialismus si našinec většinou představí moderní evropský omyl spočívající na pocitu kulturní nadřazenosti, na vykořisťování rozsáhlých neevropských území, na utlačování, pokud ne likvidaci, domorodého obyvatelstva. Pod povrchem těchto často naivních představ zřejmě spočívá idea ušlechtilého, rousseauovského divocha a odmítnutí všech civilizačních pozitiv (školy, správy, kultury), která Evropané do svých kolonií přinesli a rozvinuli. Je však pravda, že koloniální praktiky měly často svou odvrácenou tvář a někdy na přelomu 19. a 20. století se objevila díla, která tuto tvářnost dokázala vystihnout ještě s mnohem větší razancí a výstižností, než jak to byli schopni učinit ti, kterých se začaly zmocňovat pochybnosti o „břemenu bílého muže“, jak civilizační poslání Evropana vystihl v geniální zkratce Rudyard Kipling. Nemůže být sporu o tom, že jedním z těchto děl je Srdce temnoty, které vyšlo na samém počátku 20. století, v roce 1902. Čtenář si může po prvních stranách snad myslet, že půjde o dobrodružný román, ale chyba lávky. O dobrodružství se jedná, ale spíše o takové, které popisuje sestup do „malstroe­mu ducha“, do stavů lidského nitra, které je vystaveno zkouškám, jimž podlehne. Conrad je vypravěčem, jehož příběhy většinou pramení z osobní zkušenosti kormidelníka a kapitána (plavil se do Indie, Malajsie, Mexika a právě do Afriky), jeho schopnost vyprávět je ale jiného druhu než například umění Daniela Defoa. Ten svého hrdinu nechá zvítězit nad temnotami ostrova, na něhož ho zavál osud a neklidná povaha. Jeho duch je nezlomný, temnotu nitra si nepřipouští, snad o ní dokonce ani neví. Pátek je sice lidojed, ale pod výchovným Robinsonovým působením se z něho stane vynikající sluha. Defoův nezdolný hrdina zvítězí nad divočinou, zkulturní ji! Jak jinak dopadne hlavní hrdina ze Srdce temnoty, Evropan Kurtz. Jeho postoje, které byly směsicí civilizačního úsilí a touhy po majetku v podobě slonoviny, vzaly všechny za své po letech strávených v nitru Afriky. Tento hrdina prohrál s divočinou svůj titánský boj, jeho mysl potemněla, jeho duch se zlomil. (…)