Ladislav Radimský a Karel Vrána: duchovní náklonnost v duchovním boji

Je to edice korespondence, ale čte se jako román v dopisech: kniha nazvaná citátem Promiňte tu čmáraninu (tak se jeden z korespondentů omlouval za svůj rukopis, když zrovna neměl psací stroj) obsahuje 432 dochovaných listů, které si v letech 1953–1968 vyměnili dva kulturní činitelé českého exilu Ladislav Radimský (známý pod pseudonymem Petr Den) a Karel Vrána (alias Pavel Želivan). V řetězu dopisů se rozvíjí příběh vřelého a plodného přátelství uprostřed kulturních i společenských dějin, případ duchovní náklonnosti dvou nadaných intelektuálů, kteří se po komunistickém puči v únoru 1948 rozhodli zůstat raději v zahraničí, kde pobývali od roku 1945 služebně či na studiích, tedy legálně.
Podobně jako ve výpravné próze i tady aktéři odkrývají fakta, životní události posunují děj a čtoucí cítí, že to celé někam spěje. Mladý kněz Karel Vrána, působící na farách v okolí Havlíčkova Brixenu, ale také aktivní ve vzdělávacích činnostech Křesťanské akademie v Římě, se doví od kolegy, že v New Yorku žije úředník OSN Ladislav Radimský, který se o aktivity Křesťanské akademie zajímá. Začnou si psát, vzájemně si představí své názory, po prvotním souladu zjistí, že v něčem spolu nesouhlasí, ale zdvořile si to vyjasní, a pak už korespondují v trvalém porozumění. Dopisy z prvních let jsou často malé traktáty (hlavní témata: vztah vědy a víry, postavení Čechů a češtiny v exilu, možnosti duchovní obrody ve vlasti), ale protože oba brzo začnou spolupracovat na konkrétních počinech, přibývají informace organizační a personální, agenda časopisů a knižních vydavatelství. V nich se zrcadlí doprovodný příběh českého exilu v USA a v Itálii, hlavně jeho katolické vrstvy. Ale všechno je to díky průzračnému a lapidárnímu vyjadřování obou korespondentů dobře čitelné a přiměřeně přitažlivé. (…)