Mějte se dobře, lucerny paláce nebeského…

Poezii jsem četl a prožíval (i když jsem ji sám nepsal) již od mládí. Nejprve samozřejmě českou, později i cizí. Při tom sehrálo svou roli i mé studium filologické, konkrétně zaměřené na anglistiku, germanistiku a nordistiku. 
Můj první velký obdiv platil Jaroslavu Vrchlickému, jehož tehdy nově vydávané sebrané spisy jsem si pořizoval. Ještě dnes mi v uchu často znějí verše, jež jsem slýchával od své babičky, která jinak básně vůbec nečetla:

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý

(…)

To byla tedy klasika. (…)