Menšiny a většiny

Vycházíme zřejmě z toho, že ochrana menšin, ať už jakýchkoliv, je pro nás podstatná pro některé zkušenosti, jež nám Evropanům odkázaly tragické dějiny minulého století. Ochranou menšin uklidňujeme své svědomí vzhledem k minulosti, ale i do budoucnosti.

Avšak připomeňme si, že o menšinách bylo možno uvažovat teprve tehdy a tam, kde vznikaly nezpochybnitelné většiny, když se prosazovaly na určitých územích většinové národní kultury a národní státy. Vůči většině, reprezentované národním státem a národní kulturou, se jakákoliv odlišnost, tedy etnická, náboženská nebo etnicko-náboženská, jevila jako cosi neúplného. Takový fragment měl být rozpuštěn v národním celku, nebo i eliminován, vypuzen. Příklady nabízejí v hojné míře evropské dějiny. Právě na ně vzpomínáme často, i když nesnadno a někdy i s hořkým údivem nad tím, co všechno se v našich zemích stalo. (…)