Na horní palubě se ještě tančí

Žijeme v relativně blahobytné zemi. Zažíváme období slušného ekonomického růstu. Podle mezinárodních standardů jsme plnohodnotným demokratickým státem. Přesto se mnohým čas od času jeví naše současnost jako poněkud neučesaná, nezralá a ne zcela s jistou perspektivou. Podle mého mínění (a nejen mého) k tomu zásadním způsobem přispívá naše dnešní politická elita. Politické vize se minimalizovaly na několik předvolebních hesel, která navíc ztrácejí na svém významu ihned po volbách. Při povolebních kšeftech a vynucených kompromisech se jaksi nehodí. Křehkou vládu drží dva přeběhlíci, jakoby neznali starou pravdu o tom, že je lépe se ctí něco ztratit než s hanbou získat. Veřejné mínění je ovlivněno nabubřelým a nesympatickým obrazem lídra opozice, která má krom jiného k funkční jednotě dosti daleko. Nejčastějším tématem médií byla v uplynulých týdnech soutěž o to, kdo má atraktivnější blondýnu. Tuto disciplínu u nás před časem uvedl na náš bulvární trh bývalý prezident Václav Havel a dnes našel své zdatné nástupce.

Poslanci v parlamentu často schvalují něco, co často ani nečetli. Podle hesla: ono to nějak dopadne, ale hlavní je vydržet a přežít. Myslím, že podle tohoto modelu se přijal i tzv. reformní balík a totéž nás čeká při schvalování sedmdesáti miliard schodku státního rozpočtu na příští rok. Státní dluh se tedy nijak nesnižuje, ale dosti významně narůstá. Budoucí náklady na chod země tak či onak ponesou opět daňoví poplatníci. A nejen na přímých daních, ale i na zvýšeném DPH, různých poplatcích a dražších službách, včetně půjček, úvěrů a hypoték. To je realita a můžeme ji lakovat na modro či na růžovo. Nejvýznamnější daňoví plátci z řad velkých českých firem se už registrují v Holandsku či jiných zemích a daně z dividend a akcií neplatí doma, ale v cizině. Proč asi? Nebudou tyto zdroje chybět? Nebudou chybět peníze z dividend naší nejmocnější skupiny ČEZ, která nejen velkoryse investuje, utrácí horentní sumy za reklamu a neuvěřitelné mzdové náklady, ale také v tichosti skupuje formou zpětného odkupu své vlastní akcie a nenápadně připravuje prodej? Státní instituce staví předražené dálnice, zadávají zakázky vybranému okruhu svých kamarádů atd. Příkladů by bylo více než dost. A když je nejhůř, pak se hodí zaklínadlo Evropské unie s nekonečným množstvím směrnic a nařízení. Okleštili jsme domácí průmysl nepříliš zdařilou privatizací, okleštili jsme naše zemědělství, neboť si velké evropské země nepřejí konkurenci. A tak dnešní relativně dobrá kondice naší ekonomiky je dána spíše souhrnem individuálního nasazení jednotlivců, doznívajícím investičním boomem a mimořádně vysokou spotřebou domácností, a to i za cenu jejich velkého zadlužení. Jenomže jak dlouho vydrží naší podnikatelské sféře entuziasmus? A jak dlouho u nás setrvají zahraniční investoři? Nezačnou hledat jiné destinace, až jim vyprší daňové prázdniny a pobídky z doby Zemanovy vlády? A co největší hráč - Škoda Auto? Není žádným tajemstvím, že koncern VW staví nové kapacity v Rusku, Číně a Indii. A co když dojde k prudkému zvýšení cen energetických vstupů? Dobrá obchodní politika vůči Rusku je prioritou v Německu i Rakousku, ale u nás jsme zvolili jiný způsob. Je to prozíravé? Můžeme mít přeci vyvážené, nezávislé a přitom rozumné vztahy se všemi rozhodujícími hráči regionální i světové politiky. Ostatně jako malé zemi uprostřed pestrých zájmů Evropy nám ani nic jiného nezbývá. Tedy pokud chceme být zodpovědní vůči dnešní i těm budoucím generacím našich spoluobčanů.

Demokracie bývá ohrožena zpravidla díky nečekanému ekonomickému úpadku, korupci vládní elity, pocitům nespravedlivé sociální nerovnosti anebo kvůli hodnotové krizi. Politická reprezentace by měla tedy konat tak, aby tato rizika nenaplnila mírou, která už nebude k udržení. Důsledky by pak mohly být nedozírné.

A také by neměla zapomínat, že se již brzy naplní další dvacetiletá perioda českých dějin.