Nabízejí se ultimáta

Další část svědectví Jana Konzala se zabývá stopou procitnutí do svobody na straně ES i na straně univerzální církve. Obě strany musí svá stanoviska k budoucnosti římskokatolické církve a její misie nově hledat a nově vážit, co kdo má k dispozici a co teprve musí získat, aby se mohla vtělit do konkrétních podob vize církve pod tlakem valících se dějin a výzev doby v létech osmdesátých a devadesátých. Církev univerzální hledala svou aktuální identitu kompetentními instituty na posledním koncilu v letech šedesátých minulého století; dodnes visí nad recepcí koncilu všeobecně známé otazníky kladené vlivnými církevními skupinami. Jakou mají konkrétní podobu v etablovaných místních církvích tehdejšího Československa, to sledují tyto paměti jen příležitostně, jen v souvislosti s problémem místní církve podzemí. Jak o rozpoznání své identity zápolila sama místní církev v podzemí, tím se zabývala předchozí část svědectví, která byla publikována v minulém čísle Církevních dějin. (...)