Nad dílem Františka Bílka

  Retrospektivní pohled na život a dílo českého sochaře a univerzálního výtvarného umělce Františka Bílka (1872-1941), jak nám jej může zprostředkovat katalog jeho souborné výstavy v roce 2000, je vskutku impozantní: není pochyb o jeho talentu a originalitě, o jeho schopnosti pracovat v různých technikách a materiálech, o spirituálním ukotvení jeho tvorby. I Bílkova práce okrajového významu, třeba „sériový" náhrobek na venkovském hřbitově, neodolatelně přitahuje obec četných obdivovatelů. Zároveň jeho dílo vždy vzbuzovalo nevoli a odpor. Karel Dostál-Lutinov parafrázoval v Novém životě názor jednoho čtenáře svého časopisu: „(...) jen pro Boha vás prosím, redaktore, kdyby těch hrozných illustrací Bílkových nebylo." Výhrady směřovaly k prohřeškům vůči „korektní" formě, k literárnosti a nesrozumitelnosti výtvarného díla, k přepjatému mesianismu autora. (...)