Před 50 lety začalo běsnění Maových gard

V roce 1966 bylo ve střední Evropě deštivé a studené léto. Příležitostí jít k vodě a ponořit se do ní bylo jen pár, což mohlo tradičně vodomilným Čechům (a Slovákům) kazit náladu. Tyto ohledy nejspíš ale nebyly ty hlavní, proč zdejší tisk zatajil nejdůležitější světové koupání toho roku, možná jednu z nejdůležitějších koupelí ve dvacátém století.

Šestnáctého července 1966 vlezl tehdy 72letý Mao Ce-tung do řeky Jang-c’ a hodinu v ní (údajně) plaval, přičemž překonal (údajně) 15 kilometrů. Dle střízlivějších názorů většinu doby stál ve vodě. John K. Fairbank ve svých Dějinách Číny napsal, že to mezi Číňany způsobilo podobný poprask, jako kdyby britská královna přeplavala kanál La Manche. Opravdu nešlo o jen tak nějaké soukromé koupání. Byla to součást mohutné inscenace, triumfálního návratu předsedy Maa z jihu, ze Šanghaje, kam se stáhl v minulých letech. Návrat na sever – nejprve do střední Číny, pak do Pekingu, jinými slovy do centra moci. Za „Velkým kormidelníkem“ se na místě do vody vrhly tisíce nadšených, oblečených mladých lidí (v Číně nebylo zvykem se koupat a plavat uměl málokdo), kteří svírali v pravé ruce malou rudou knížečku s Maovými citáty a mávali s ní nad hlavou. Slavnostně vyzdobená (lampiony, slavobránou, nápisy s hesly) byla i řeka. Když z ní Mao vylezl a oblékl se do bílého županu, pronesl o jejím proudu, že je „sice prudký, ale když se člověk nebojí těžkostí, nakonec v boji zvítězí“.(...)