Nový trestní zákoník: diskuse musí pokračovat

Nový trestní zákoník: diskuse musí pokračovat

Redakce

Poslanecká sněmovna schválila dne 30. listopadu 2005 hlasy 106 z přítomných 185 poslanců návrh nového trestního zákoníku, který by v případě schválení v Senátu a podpisu prezidentem měl začít platit od 1. ledna 2007. Nový trestní zákoník přináší celou řadu změn, které jsou chápány jako součást „poevropštění" českého trestního práva. Několik nových úprav trestů i skutkových podstat trestných činů bude mít zřejmě zásadní dopad na bezpečnost ČR, a to v pozitivním i negativním směru. S ohledem na zásadní omezení svobody projevu, které s sebou tento návrh nese, by měl být projednávaný text ještě podroben zásadnější diskusi.

Politické vlivy při přijetí nového trestního zákoníku

Původní verze dosavadního trestního zákona byla v Československu přijata pod číslem 140/1961 Sb. a byla výsledkem velké kodifikační vlny československého socialistického práva v šedesátých letech. Komunistické prvky se snažila odstranit celá řada novelizací po roce 1989, nicméně bylo zřejmé, že ČR potřebuje zcela nový zákon (včetně vymezení trestů a skutkových podstat trestných činů).

Polistopadový vývoj trestního práva vedl spíše než ke smysluplné rekodifikaci k přijímání nejrůznějších novel, které sloužily ponejvíce jako nástroj pro politickou profilaci jednotlivých poslanců. Ne zcela šťastně byly do této normy včleňovány i předpisy EU, kdy se často hledělo spíše na „odškrtnutí" jednoho bodu v přístupových jednáních než na konzistentní zasazení změn do logiky českého zákona. Trestní zákon tak byl v důsledku uvedených vlivů zaplevelen skutkovými podstatami nejrůznějších trestních činů, které jsou v soudní praxi obtížně aplikovatelné anebo snadno zneužitelné. Velká část z nich byla bohužel v původním znění převzata do nového trestního zákoníku, kde se navíc objevila další obdobně problematická ustanovení.

Přijetí nového trestního zákona předcházela dlouhodobá expertní diskuse, která se odehrávala za malého zájmu politiků. Výsledné schválení normy ve sněmovně bylo charakteristické silnou podporou České strany sociálně demokratické, kdy z jejích 64 přítomných poslanců pro normu hlasovalo 61 a tři se zdrželi, Unie svobody, jejíchž devět přítomných poslanců návrh podpořilo, a dokonce i většiny přítomných poslanců ODS, z nichž se pro návrh vyslovilo 34, proti návrhu deset a pět se jich hlasování zdrželo. Proti zákoníku se postavili přítomní lidovečtí a až na jednu výjimku i komunističtí poslanci.

Pro sociální demokraty bylo schválení návrhu významné jako propagační argument pro akceschopnost jejich vlády přijímat důležité dokumenty, unionisté podpořili výsledek práce „svého ministerstva". Lidovci ve vazbě na křesťanské přesvědčení odmítli to, že trestní zákoník zavedl trestný čin „usmrcení na žádost", který je pojímán jinak než vražda. Je definován následovně: „Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let." Odpor k tomuto ustanovení stál zřejmě i za odmítnutím zákona ze strany některých poslanců ODS (zvláště bývalých členů KDS).

Komunisté zákoník nepodpořili, protože ponechává trestnost popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování komunistického genocidia nebo jiných zločinů komunistů proti lidskosti. Silná podpora ODS byla výsledkem toho, že se v normě dostalo pozornosti celé řadě návrhů poslanců této strany a jí nakloněných expertů. Nicméně řada problematických aspektů zákona nebyla podrobena opoziční kritice.

Opravdu nastává liberalizace trestního práva?

Tvůrci a podporovatelé nového trestního zákoníku argumentovali tím, že přináší výraznou liberalizaci trestního práva (např. rozlišování měkkých a tvrdých drog při stanovení trestů za jejich držení) a díky institutům domácího vězení či alternativním trestům přinese lepší možnost pro zapojení odsouzených do „nového života". A snižuje hranici trestné odpovědnosti na 14 let, což může přinést pozitivní efekt při podchycení mladých zločinců.

Zákon však, jak již bylo uvedeno, přebírá a dále rozšiřuje počet nejrůznějších skutkových podstat, namísto aby precizoval znění několika podstatných trestných činů a nechal prostor soudům pro jejich aplikační praxi. To, že je řada dříve netrestných či obtížně potrestatelných jednání kriminalizována, může v případě zneužití norem držiteli moci vést i k ohrožení lidské bezpečnosti občanů ČR. Trestní sazby navíc často mohou znemožnit to, aby za různé „hlouposti" nemuseli lidé do vězení.

Nový zákoník nepočítá s tzv. formálně-materiálním pojetím trestného činu. Doposud platilo (a zatím i platí), že trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Nový zákoník toto ustanovení, které orgánům činným v trestním řízení umožňovalo korigovat to, aby se před soudem neprojednávaly úplné nesmysly a nedocházelo k postihu lidí, kteří se zjevně ničím závažným neprovinili, ruší. Nové znění pouze říká, že trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Sice se v něm uvádí, že znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby v souladu s účelem trestního zákona byl za trestný čin považován jen čin společensky škodlivý, jedná se však o podstatné oslabení dosavadního přístupu.

Určitým pozitivem z hlediska liberalizace je, že zákon zavádí i z období komunismu známé rozdělení trestných činů na přečiny a zločiny, přičemž přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do tří let. Zločiny jsou pak všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny.

Ohrožení svobody projevu

Nový trestní zákoník tím, že přebírá dosavadní úpravu tzv. verbálních trestných činů a nepracuje již s kategorií společenské nebezpečnosti, dává do rukou významný nástroj těm, kteří chtějí omezit svobodu projevu. Záleží totiž hlavně na držitelích moci, jak budou chtít určité normy využít. I když dlouhá léta nemusí dojít k žádným excesům, potenciální možnost k „legálnímu odstranění" politických protivníků zůstává otevřena.

Zvláště silně se to projevuje díky převzetí trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, který by měl být zakotven v § 329. Uvádí se v něm, že kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Vpodstatě jakákoliv razantní kritika určité skupiny osob (např. členů zkorumpovaného městského zastupitelstva, stoupenců politické strany či ideologie včetně např. komunistů, v krajním případě sportovního týmu) nyní může být posouzena jako naplnění skutkové podstaty. Záviset bude pouze na sporné definici nenávisti. Společenská nebezpečnost už nehraje roli.

V tomto směru je třeba zmínit, že kritizovaný a v zákoně ponechaný trestný čin pomluvy obsahuje alespoň pasáž o tom, že údaj, který je v rámci pomlouvačného jednání sdělen, musí být způsobilý „značnou měrou" ohrozit vážnost poškozeného u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

Sporné je i to, jak bude aplikován a zda nebude pro vydírání vůči podnikatelům (zvláště v restauračních zařízeních) zneužíván nový § 330 potlačování práv z důvodu rasové, etnické nebo jiné příslušnosti. Při jeho vymezení se uvádí, že kdo při prodeji výrobků, poskytování služeb nebo jiné podnikatelské činnosti odmítne prodej výrobku, poskytnutí služby nebo provedení jiného úkonu jinému pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k určité národnosti, rase nebo etnické skupině, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Vůči investigativním novinářům je zneužitelný i § 159 porušení důvěrnosti ústního projevu a jiného projevu osobní povahy. Ten zní: „Kdo v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného majetkový nebo jiný prospěch, způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost, poruší důvěrnost neveřejně pronesených slov nebo jiného projevu osobní povahy tím, že ho neoprávněně zachytí záznamovým zařízením a takto zhotovený záznam zveřejní nebo ho jiným obdobným způsobem použije, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo zákazem činnosti." Kvalifikované skutkové podstaty pak stanoví ještě vyšší tresty. Lze doufat, že za majetkový prospěch nebude považována mzda novináře.

Už nikdy válku!

Z vojensko-bezpečnostního hlediska je zajímavé, že se v trestním zákoníku objevuje skutková podstata trestných činů přípravy a podněcování útočné války. Ve zrušovacích ustanoveních se přitom neobjevuje usnesení o zrušení poúnorového zákona ze dne 20. prosince 1950 č. 165 Sb., na ochranu míru, který je plný prázdných komunistických proklamací a lehce zneužitelný v případě uchopení moci ze strany krajní levice.

Je přitom důležité, že s ohledem na dosavadní pokusy eliminovat trestním právem českou angažovanost ve spojeneckých ozbrojených operacích (např. v období kosovské krize či války proti terorismu) byl do trestního zákoníku včleněn § 382. Uvádí se v něm, že přípravou a podněcováním útočné války není jednání související

a) s vyhlášením válečného stavu, hrozí-li, že bude Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení,

b) s účastí České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem,

c) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, s kterými vyslovuje souhlas parlament nebo vláda České republiky.

Obecně lze přitom konstatovat, že trestné činy související z vojenstvím a zbraněmi jsou v návrhu nového trestního zákoníku zařazeny nepříliš konzistentně a nachází se v několika hlavách, což je daní za důraz na ochranu soukromých práv jednotlivců v novém zákoníku. Obdobně jsou „rozházeny" i trestné činy související s terorismem.

Co dělat s návrhem?

Návrh nového trestního zákoníku oficiálně dorazil 10. ledna 2006 do Senátu. Je otázkou, zda jeho případné schválení a podpis prezidentem nejsou příliš velkou hrozbou s ohledem na problémy, které může zvláště v oblasti svobody projevu a v oblasti kriminalizace neškodného jednání přinést. Pokud se tak nakonec stane, bude důležité sledovat případná negativa a upozorňovat na ně a nebát se ani rychlé a zásadní novely, která by sjednala nápravu.