O bohatství národů

O bohatství národů

Jefim Fištejn

Proč jedny země dosahují vysokého hospodářského růstu a v jeho důsledku i hmotné prosperity, zatímco jiné ne a ne? Nechceme-li uvěřit, že jedny země jsou předurčeny k růstu a jiné ke stagnaci nebo úpadku, lze tempo růstu zvyšovat dle potřeby? Proč až do začátku 19. století se žádný ekonomický růst prakticky nekonal a nikomu to nescházelo? Vše, co odborníci na toto zašmodrchané téma vědí, je nyní svedeno do monumentálního díla Darona Acemoglu Úvod do moderní teorie hospodářského růstu. Pokud bych měl tisíc stran této učebnice stáhnout do jediné věty, zněla by asi takto: Dlouhodobý ekonomický růst zajišťují dobře fungující instituce a ty jsou možné jen v otevřených a konkurenceschopných politických režimech.

Daron Acemoglu je jedním z nejznámějších ekonomů současnosti. V roce 2005 obdržel Clarkovu medaili, kterou se jednou za dva roky vyznamenávají američtí vědci ve věku do čtyřiceti let. Všichni nositelé tohoto metálu dříve nebo později dostávají také Nobelovu cenu. Rozsah autorovy činnosti je pozoruhodný: promluvil do makroekonomické teorie a do teorie pracovních sil, daní či cyklů podnikatelské aktivity. Jeho poslední dílo ovšem převyšuje svým záběrem vše, co zatím bylo na téma ekonomického růstu napsáno. Acemoglu rozebírá všechny související teoretické a empirické práce, počínaje modely exogenního růstu z 50. let a konče nejposlednějšími výzkumy v oblasti institucionální ekonomiky růstu. Jsou zde odpovědi na všechny klíčové otázky: inovace a technický pokrok, mezinárodní obchod, vývoj financí, demografie, nerovnost, migrace, urbanizace, strukturální transformace ekonomiky aj. Zajímavá je již samotná metodologie z hlediska výchovy ke kritickému myšlení. Každá kapitola začíná obecnou formulací problému, pak autor nabízí teoretický model, navrhuje pracovní hypotézy, popisuje výsledky jejich srovnání se skutečností. Na konci každé kapitoly Acemoglu vyvozuje praktický závěr a poctivě poukazuje na otázky, na něž se nepodařilo obdržet odpovědi.

Je známo, že růst je technologický pokrok plus akumulace kapitálu - finančního a lidského. Co může být jednoduššího než dosáhnout růstu pomocí finančních a lidských investic a dovozu pokrokových technologií? Proč v některých zemích tento návod nefunguje? Acemoglu vyjmenovává čtyři možné fundamentální důvody: „smůla", špatná zeměpisná poloha, špatná mentalita a kultura anebo špatné instituce. Základní myšlenka díla je v tom, že právě institucionální vysvětlení nejvíce odpovídá známým skutečnostem. Acemoglu nezůstává u obecného tvrzení a podrobuje analýze různé druhy institucí (kupříkladu vlastnická práva a vymahatelnost smluv), jejich vliv na ekonomický růst a, což je nejdůležitější, mechanismy vývoje institucí.

Jedním z hlavních přínosů knihy je teorie vlivu politických institucí na ekonomické, především na obranu vlastnických práv. Acemoglu ukazuje, že politické režimy bez politické konkurence a bez vertikální rotace elit jsou v dlouhodobém výhledu odsouzeny k prohře. Krátkodobě či střednědobě takové režimy čas od času mohou vykazovat impozantní tempa růstu. Mocní v takových uzavřených režimech mají přehršli důvodů bránit svá vlastnická práva, proto mocenská elita pro sebe může zajistit dobré investiční klima. Přesto takové režimy neumožňují dostatečně čilou ekonomickou konkurenci, omezují vstup nových podnikatelů na trh, a tudíž snižují šance na inovativní technický rozvoj. Bez nových technologií je však dlouhodobý růst nemyslitelný.

V závěru knihy Acemoglu poctivě přiznává, že naše poznatky o procesu technologických vynálezů a šíření vědomostí, jakož i o mikroekonomice či strukturální transformaci jsou zatím minimální. Nicméně kniha obsahuje řadu myšlenek aktuálních z hlediska vypracování dlouhodobé vývojové strategie pro zemi velikosti České republiky se srovnatelným zeměpisem. Za prvé, pro snížení technologického zaostávání je radno rezignovat na model velkých dominantních holdingů ve prospěch decentralizovaně strukturovaného hospodářství. Za druhé, snížení obchodních překážek a zlepšení prostupnosti vnitřního trhu pro mezinárodní konkurenci vytváří dodatečné dynamické stimuly, jež nutí podniky investovat do nových technologií a zvyšovat výkonnost. Za třetí, důležitou roli z hlediska růstu hraje rozvoj finančního sektoru. Nakonec to nejdůležitější: instituce absolutně neodmyslitelné pro dlouhodobý ekonomický růst nelze vybudovat bez politické liberalizace. Zajímavé dílo zajímavého ekonomického myslitele Darona Acemoglu vyjde v nakladatelství Princeton University Press koncem letošního roku, ale rukopis vyvěšený na internetu již nyní trhá rekordy návštěvnosti.