„Pokud Pán Bůh dá, nezblbnu a neumřu příliš brzy…“

Proč ses rozhodl věnovat celý profesní život právě historii? Co tě na cestě k ní formovalo a utvářelo? Jak tě v tomto směru ovlivnilo například rodinné prostředí?

Především mě to vždy bavilo. Ale ve své rodině jsem byl výjimkou. Pocházím z dělnického prostředí. Všichni moji příbuzní se živili rukama. Otec i matka pracovali v továrně. Fakt je, že doma všichni rádi četli. Knížky patřily k samozřejmé součásti našeho života. Od malička jsem všechny peníze, které jsem měl, utrácel za knížky.
Myslím, že na mě mělo velký vliv místo, kde jsem se narodil. Bylo to ve Svitavách, i když celá naše rodina pochází z Brna, přesněji řečeno z Tuřan u Brna. Zabýval jsem se rodokmenem a s pomocí jednoho svého kolegy jsem zjistil, že nejstarší zmínka o rodu Pernesových je z roku 1643 právě z Tuřan u Brna. Dědeček, který se také narodil v Tuřanech, pracoval v brněnských vodárnách. A do brněnských vodáren jde vodovod od Svitav. To území byly už Sudety s převahou německého obyvatelstva. Češi tvořili jen menšinu. Za první republiky platil zákon, že menšinové školy musely mít alespoň 40 žáků. Ředitelem brněnských továren byl patriot, pan inženýr Beneš, který věděl, že dědeček má čtyři děti. A tak ho přeložil do Březové nad Svitavou, aby svými dětmi posílil tamní českou menšinovou školu. Dědeček se projevil jako velký vlastenec. Měl nakonec sedm dětí, aby česká škola nezanikla. Zde dědečkova rodina zůstala až do konce roku 1938, pak se vrátila do Brna. Ovšem v roce 1945 se přestěhovali zpátky do Březové. Proto jsem se také narodil ve Svitavách, kde byla nemocnice. Ten kraj na mě silně zapůsobil. I když je to jen 60 kilometrů od Brna, šlo o typické Sudety, souvisle osídlené německé území. Spousta domů byla zničených. Dědeček mě vždy vodil a říkal: tady bydlel „genosse“ Votava a tady „genosse Pudyk“, ale psal se Budík. Dědeček bydlel v chalupě po Němcích, kde jsem našel třeba čepici SS nebo také kalendář sociálního demokrata z roku 1898. Postupně jsem poznával vývoj rodiny, která tam původně bydlela. Jmenovali se „Familie Petr“. Starý Petr byl sociální demokrat, ale jeho syn už nacionální socialista, a dokonce esesman. To všechno na mě mělo velký vliv a podporovalo můj zájem o historii. Ve volných chvílích jsem si četl učebnice dějepisu a historické knížky. Četl jsem pořád.

(…)