Politika mě zajímá, ale zůstanu filosofem

Politika mě zajímá, ale zůstanu filosofem

Rozhovor s Dariuszem Karłowiczem
Josef Mlejnek

Dariusz Karłowicz (1964) je polský filosof a vysokoškolský pedagog, autor řady publikací v oboru filosofie a dějin filosofie. Spolu s Markem Cichockým je zakladatelem a redaktorem filosofické revue Teologia Polityczna. Na jaře letošního roku vyšel v CDK výbor z jeho esejů pod názvem Neokopírovaná budoucnost. Nekonformní polský myslitel navštívil při té příležitosti Prahu a Brno a poskytl rozhovor našemu časopisu. Podle dramatika Antoniho Libery je velkou předností Karłowiczových výkladů jednak znalost dějin a filosofie a za druhé fakt, že svou sokratovskou metodou dokáže čtenáře a posluchače zaujmout od prvních vět. Začíná od zdánlivě obyčejných věcí, převzatých často ze zpráv nebo z titulků novin. A nezřídka se ukáže, že tyto běžné věci, jimiž žijeme a s nimiž se vyrovnáváme, jsou velice hluboko zakořeněny v dějinách naší civilizace. Z jeho knih si připomeňme alespoň dva tituly: Sokrates a jiní světci (2005) a Polsko jako Jason Bourne (2017).

Jaká byla vaše cesta k filosofii?
Šlo v podstatě o cesty dvě. Ta první bývá obyčejně zaznamenána v životopise, ta druhá je duchovní. Obě byly v mém případě hodně komplikované. V době, kdy jsem psal magisterskou práci o svatém Augustinovi, zrovna padl komunismus. Cestovali jsme tehdy s jedním kolegou autostopem po Tunisku. Jako studenti z východních zemí jsme nocovali na střechách hotelů, nocleh nás tak vyšel na jeden dolar. Při jedné z procházek po Burgibově bulváru jsem se v září 1989 z francouzského tisku dozvěděl o nástupu vlády Tadeusze Mazowieckého. To do značné míry rozhodlo o mé další dráze.

V jakém smyslu?
Když člověk studuje filosofii, učí se porozumět skutečnosti, která jej obklopuje. Pro filosofa představuje nejzajímavější předmět jeho uvažování právě skutečnost. Jde o podobný příběh jako v případě tovaryše, který se stává řemeslníkem a postupně se osamostatňuje. V době našich magisterských a doktorandských studií jsme na tom byli analogicky. Ale nám se stalo, že skutečnost, z níž a podle níž jsme se učili, najednou přestala existovat. Naše další cesta se tak pojila s novým pokusem všemu, co se kolem nás děje, porozumět. Zpočátku jsme byli přesvědčeni, že všemu lépe rozumějí naši učitelé, ale když jsme se trochu zorientovali, zjistili jsme, že i naši mistři, naši učitelé toho pochopili jen málo.

(…)

Koupit

Objednejte si předplatné časopisu za zvýhodněnou cenu.