Pouť za Toufarem

Pouť za Toufarem

Lucie Tučková

U svatého Víta hrozny poutníků připíjejí slivovicí na shledání a – aby při stání neprochladli. Jsou zde všichni, dorazil už zmáčený průvod s korouhvemi. Přijíždí i kardinál. U výkopu před vchodem mostek a odhalené kosti. Memento mori. Dav hučí, snaží se nahrnout dovnitř, stěsnává se – a přeci zůstává chrám zvenku v obležení, rychle zapnout mikrofon. Čas dušičkový, dnes i mrtví budou naslouchat, ústa v napětí roztáhnou též sochy, v očekávání chvěje se portál románský. (…)