Předčasné a korespondenční volby?

Tvůrce ekonomické Modré šance ODS a bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý na fóru ODS začátkem května pohrozil, že pokud jeho strana nepřijme jeho vizi ekonomické reformy, bude hlasovat v tomto směru proti vládě. Uskutečnění této výhružky mohlo znamenat až pád vlády a vypsání předčasných voleb. K témuž by však mohlo dojít i z jiných důvodů, jakými jsou „kauza Jiří Čunek" nebo podpora amerického projektu výstavby protiraketového radaru v Brdech ze strany ODS, KDU-ČSL a části ministrů ze Strany zelených.

Kdyby k předčasným volbám v blízké budoucnosti skutečně došlo, ODS by možná opět vyhrála. Zdaleka však ne s takovým náskokem, jaký ukazovaly průzkumy veřejného mínění před více než půl rokem. Novou koaliční vládu by sestavovala opět těžko. Lavírování kolem ekonomické reformy a nedořešené kauzy by mohly vést ke ztrátě nezanedbatelného počtu hlasů pro ODS a strany vládní koalice. Zatímco po posledních volbách byl rozdíl v procentuální podpoře ODS a ČSSD propastný, podle květnových čísel agentury Factum by ODS získala 34,5 procenta hlasů a ČSSD již 32,3 procenta. Průzkum společnosti STEM ukázal, že pokud by se předčasné volby konaly v květnu, pravice i levice by získaly v Poslanecké sněmovně shodně po sto křeslech. Některé jiné agentury přinesly pro ODS příznivější čísla, žádný propastný rozdíl v nich nicméně nebyl.

V předčasných volbách by byl pro pravici dobrý každý hlas. Kde je ale vzít? Nabízí se jednoduchá odpověď: od zahraničních Čechů. Tedy od studentů a vědců na zahraničních stážích, od vojáků působících v různých mezinárodních misích, od tisíců českých občanů, kteří pracují v cizině, a samozřejmě od velkého množství exulantů či emigrantů, kteří si podrželi občanství České republiky. Je téměř jisté, že ve volbách s možností korespondenčního hlasovaní by převážná většina zahraničních Čechů podpořila kandidáty občanských stran, kteří odmítají spolupracovat s komunisty.

Včasným zavedením dosud opomíjené korespondenční volby by ODS v posledních volbách pravděpodobně nezískala jen jeden mandát od zahraničních Čechů (v Českých Budějovicích, kde se podle losu hlasy ze zahraničí soustředily), ale možná ještě další, možná dva (nebo mandát pro některou stranu vládní koalice), takže celá ta před světem až komická situace (viz satirický klip Deutsche Welle či článek v britském The Economist z listopadu 2006) s více než šestiměsíčním sestavováním vlády by odpadla.

Od českých politiků, kteří často navštěvují západní země s významnějším zastoupením zahraničních Čechů, se krajané nejednou dozvěděli, že v Poslanecké sněmovně není k zavedení korespondenční volby „politická vůle". I od nejvýše postavených politických představitelů jsme slyšeli názor, že by měli volit jen občané, kteří platí v ČR daně. Tento argument však před trochu hlubším rozborem neobstojí. To by pak občané, kteří žijí v České republice a neplatí daně, protože nemají žádný nebo jen malý příjem, měli být také zbaveni svého občanského práva volit? S takovým chápáním volebního práva se dostáváme kamsi do 19. století, kdy byla ve starém Rakousku vyhrazena možnost volit převážně jen majetným a nebo příslušníkům privilegovaných stavů. Většina zahraničních Čechů sice neplatí daně z příjmu v České republice, ale také nevyužívá žádných služeb, jakými jsou zdravotnictví, sociální zabezpečení, soudnictví apod., které český stát poskytuje svým občanům a z daní financuje.

Mnozí Češi zdržující se v cizině nejrůznější „daně" českému státu platí a nebo je mají na dlouhou dobu doslova „předplaceny". Všechny „odchody do ciziny bez souhlasu státu" se za komunistického režimu trestaly zabavením majetku. Tento majetek, až na malé výjimky, stát nikdy nevrátil. Právo na restituce měli jen čeští občané, přičemž mnohým exulantům bylo české občanství navráceno až poté, co bezpečně uplynuly všechny termíny pro restituci, tedy po roce 1999. Stát využíval tento majetek po desetiletí a v mnoha případech tak činí dodnes. Užívání tohoto majetku anebo jeho prodej státu přinesl a přináší nezanedbatelný příjem. Mnozí exulanti a emigranti investovali v minulých sedmnácti letech v České republice významné částky (dokonce to považovali za svou povinnost), z kterých platí majetkové a jiné daně, nemluvě o nemalých darech zejména hned po listopadu 1989 a znovu v době povodní. Podle Mladé fronty Dnes zahraniční Češi poslali domů jen v roce 2005 přes 30 miliard korun. Byli to exulanti a emigranti, kdo vymohl pro české vědce, lékaře a studenty četné granty a studijní pobyty. Jiní darovali českým univerzitám celé knihovny atd. atd. Zahraniční Češi jezdí do ČR obvykle na dlouhodobé návštěvy a zanechávají zde větší sumy za služby a zboží než běžní turisté. Ze zahraničních Čechů tedy český stát měl a má nezanedbatelné příjmy, i když třeba čeští občané žijící či pracující v cizině daně z příjmu v ČR neplatí.

Češi zdržující se v zahraničí mohou podle dosavadního zákona volit jen na zastupitelských úřadech anebo mohou přijet volit domů. Čísla ovšem dokazují, že jen jejich malý zlomek žije v blízkosti zastupitelských úřadů, aby se na nich mohli registrovat a pak volit. Z hlediska možnosti korespondenční volby je český volební systém v porovnaní s mnoha jinými státy, často mnohem chudšími, velmi nedokonalý a zřetelně diskriminující české občany žijící nebo zdržující se v zahraničí.

Některým českým politikům je vůbec nesympatická možnost dvojího občanství pro zahraniční Čechy. V této věci je nutné připomenout, že to byli čeští exulanti a emigranti, kteří se značnou měrou zasloužili o znovunabytí české státnosti svou branností (legionáři, vojáci, kteří sloužili ve spojeneckých armádách) nebo politickými aktivitami. Exil udržoval českou svobodnou kulturu (exilová nakladatelství, časopisy, divadla, rozhlasové i televizní vysílání v české a slovenské řeči apod.), když byla doma diktaturou potlačena. Nezapomeňme, jak úsilí mnoha exilových Čechů a Slováků a dalších exilových komunit z východní a střední Evropy dokázalo ovlivnit důležitá rozhodnutí západních vlád, zejména administrativu prezidenta Ronalda Reagana a pak George Bushe sr., k vyvíjení účinného hospodářského a diplomatického nátlaku na politiku Kremlu. Existuje o tom celá řada dokumentů. Jako aktivní účastník exilové a americké politiky s tím mám i svou osobní zkušenost.

Dopis s podobným obsahem, jako má tento článek, byl zaslán premiérovi Mirku Topolánkovi začátkem února 2007. Kancelář předsedy vlády odpověděla, že pan premiér vzal obsah dopisu na vědomí. Nezavedení korespondenční volby pro zahraniční Čechy může za současné patové situace v české politice výsledky případných předčasných voleb zkreslit v neprospěch pravice a udržet diskriminující (a tedy nedemokratický) stav v současném českém volebním systému.