Rusko nepochopené i nepochopitelné

Ve vztahu západních zemí k Rusku i Ruska k Západu panuje hluboké neporozumění. Rusové nerozumí nám, my nerozumíme Rusku. Uplatňujeme na něj své vlastní vzorce chování a předpokládáme, že jej můžeme posuzovat podle nám blízkých postojů ke svobodě, právu, bezpečnosti či blahobytu, které považujeme za univerzální. To je podle mne zásadní chyba, která nás hned na počátku svádí na špatnou cestu a neumožňuje vidět Rusko takové, jaké skutečně je. Pak totiž logicky nechápeme, jak je možné, že zatímco Západ se stále ještě raduje z rozpadu sovětského bloku jako ze zničení Říše zla, dvě třetiny dnešních Rusů nad ním vyjadřují lítost. Divíme se, jak je možné, že sedmdesát procent obyvatel Ruské federace hodnotí Stalina jako pozitivní postavu ruských dějin, a nevěříme vlastním očím, když čteme, že Moskvané vážně uvažují o návratu sochy krvavého kata Felixe Dzeržinského před budovu ústředí ruské tajné služby. Nechápeme, proč se vrací to, co jsme považovali za definitivně překonané – rétorika studené války, špioni, agenti, otravy a výbuchy jak z prvních bondovek. Jsem přesvědčena, že odpověď se skrývá v poznání ruské historie a geografie, které tuto zemi po staletí formují. Nejde o převratná odhalení, ale o to, že na mnohé zásadní premisy často zapomínáme, a proto je užitečné si je čas od času připomenout. (…)