Setkání s Bohuslavem Reynkem

Polský básník Wojciech Wencel se narodil 16. února 1972 v Gdaňsku, kde také vystudoval polonistiku. Žije v jedné z okrajových čtvrtí města nazvané Matarnia a pro jeho poezii je typická zakořeněnost, uzemnění v tamním geniu loci. Po Günteru Grassovi a Pawlu Huellem je to další autor, jehož dílo je spjato se starobylým hansovním městem. Polská kritika charakterizuje jeho básnickou tvorbu jako „neoklasicismus". Byla již také oceněna několika prestižními cenami, v letošním roce obdržel za sbírku De profundis Cenu Józefa Mackiewicze. Na domácí literární scénu vstoupil v první polovině devadesátých let svým básnickým debutem nazvaným jednoduše Básně. V roce 2000 mu vyšla Óda nemocné duše, o dva roky později Svatá země, která svým základním laděním místy připomíná Spoonriverskou antologii amerického básníka Edgara Lee Masterse a můžeme v ní odhalit také analogie a styčné body se sbírkou Miloše Doležala Obec. V roce 2005 vydal báseň Imago mundi. Některé básně ze sbírky Podzemní motýli (2010) jsou inspirovány básníkovými objevnými výpravami na Českomoravskou vysočinu. Kromě básní vyšla v českém překladu Wencelova úvaha o Janu Zahradníčkovi „Tak se stalo. Rozsudek nad básníkem" a esej „Uzrálé protiklady" o díle Czesława Miłosze. Wojciech Wencel byl po řadu let redaktorem čtvrtletníku Fronda a psal fejetony do týdeníku Wprost. V současnosti spolupracuje s týdeníkem Gazeta Polska. Angažoval se výrazně v loňských prezidentských volbách v táboře Jarosława Kaczyńského, je auto­rem manifestu Solidarni 2010. Wencelovým esejem „Pod rukama soustředěných tich" chceme připomenout čtyřicáté výročí úmrtí Bohuslava Reynka (1892-1971). (...)