Silnější než smrt? Věda jako pochybný mesiáš

Herbert George Wells, průkopník takzvané vědeckofantastické literatury, nespatřoval v evoluci žádný přesný cíl, natož morální záměr, byl však přesvědčen, že by lidstvo díky rozvoji vědy a techniky mohlo převzít nad evolucí vládu. Člověk, sám produkt slepých přírodních zákonů, by se tak stal spolutvůrcem svého dalšího vývoje, nikoliv pouze ve smyslu vytváření nějakého nového politického systému, ale mnohem hlouběji, jako inovátor sebe sama jakožto biologického druhu.

Wells sice pravděpodobně nepředpokládal, že by taková inovace mohla v relativně blízké době vyústit v individuální nesmrtelnost, jiní však ano. Devatenácté století přineslo též pátrání po „vědeckém důkazu“ lidské nesmrtelnosti. A právě na tyto snahy se zaměřuje kniha Johna Graye Komise pro nesmrtelnost, kterou v loňském roce v překladu Petry Pachlové vydala nakladatelství Argo a Dokořán. Titul je odvozen ze skutečné komise, jež vznikla ve dvacátých letech v Sovětském svazu – přetvořila se z Pohřební komise, organizující pohřeb Vladimira Iljiče Lenina, a měla na starosti Leninovo „zvěčnění“. Tomu, jak ke smrti a nesmrtelnosti přistupoval sovětský režim, se Gray obsáhle věnuje ve druhé části knihy. Ale nepředbíhejme. (…)