Sociologie jako umění Možného

Napsat, že chceme následujícím příspěvkem připomenout právě zakončený život Iva Možného (1932–2016), který byl významným českým sociologem a jehož celoživotním tématem se stala sociologická perspektiva rodiny a sociální politika – to by bylo zoufale málo. Především, Ivo Možný patřil ke generaci, která se k vysokoškolskému vzdělání musela probojovat. Jeho chápání odpovědnosti vědce a akademika tomu odpovídalo. Za druhé, komunismus nekomunismus, Ivo Možný se vždy snažil o pravdivé poznání skutečnosti, jež ho obklopovala – to se projevilo zejména v jeho nejslavnějším porevolučním eseji s názvem Proč tak snadno… Za třetí je Možný příkladem člověka, který v sobě nesl chuť budovat akademické instituce (FSS MU) a neutuchající zájem o věci veřejné: ještě jako senior ve vysokém věku probouzel v Brně na Lesné zájem o komunální politiku. A za čtvrté: lidé jako Ivo Možný do značné míry rehabilitují výraz „intelektuál“, jenž má v českém prostředí špatnou pověst. Analýza jeho díla bude jistě provedena později jeho kolegy a žáky – nyní je namístě uvést vzpomínku, která zazněla z úst Ladislava Rabušice ve smuteční síni brněnského krematoria dne 16. září tohoto roku. (…)