Souostroví Gulag po padesáti letech

Překladem tohoto rozhovoru si připomínáme výročí padesáti let od vydání epochálního díla Alexandra Solženicyna Souostroví Gulag a sedmdesáti let od smrti J. V. ­Stalina. Americký historik, akademik a spisovatel Stephen Kotkin (1959) získal doktorát na Kalifornské univerzitě v Berkeley a potom pracoval tři desetiletí v Princetonu. Nyní působí v Hooverově institutu Stanfordovy univerzity. Kotkinovým nejvýznamnějším knižním projektem je třísvazkový životopis Josifa Stalina, z něhož první dva díly vyšly pod názvem Stalin: Paradoxes of Power, 1878–1928 (2014) a ­Stalin: ­Waiting for Hitler, 1929–1941 (2017), třetí svazek je v tisku.

Russ Roberts: Jako historik, který se mimo jiné zabývá Stalinem, přemýšlíte a píšete o roli jednotlivců ve vztahu k větším silám dějin. Jak byste popsal vliv Alexandra Solženicyna na ­dějiny?

Stephen Kotkin: Jako druhý nejvýznamnější po samotném Stalinovi. Solženicyn dokázal jako jediný člověk ztemnit obraz Sovětského svazu v celo­světovém měřítku. I když mu bylo v Sovětském svazu zakázáno vydávat většinu děl, objevovala se a šířila, obvykle v ilegalitě, někdy zároveň s veřejným odsouzením jeho osoby. Měl tedy obrovský vliv doma i v zahraničí a tento vliv byl pro sovětský systém zničující. Mnoho lidí se domnívá, že na rozdíl od Hitlerova nacismu měl sovětský systém ospravedlnitelné rysy. Každý, kdo řekl cokoliv kladného o nacistickém systému, se za to musel omluvit – kvůli Hitlerovi a holo­caustu. V případě Sovětského svazu se ­ovšem mnozí domnívali, že v roce 1917 vznikla čistší a lepší forma socialismu, kterou však Stalinova vláda uzurpovala nebo degradovala. Solženicyn dokázal opak. A nejenže dokázal opak, ale dokázal ho takovým způsobem, že si to se zájmem přečetly desítky milionů lidí. To je neuvěřitelný úspěch.

(…)