Souznít s přírodou

Jaký vliv má na vaši práci tradice, jak zasahuje do vašeho současného vývoje? Mohou vás klasické formy umění inspirovat?

Vyrostl jsem na klasických principech válečné generace, pro kterou byl ideálem Mánes, Aleš a Švabinský. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal na pedagogickou [!] fakultu UK v Praze. Byli tam vynikající profesoři František Kovárna, Cyril Bouda a Martin Salcman. Na mě zapůsobil především Salcman, který nás orientoval na francouzskou kulturu – literaturu, hudbu i výtvarné umění, hlavně Seurata. Stejně by asi odpovídal i Karel Malich. Já jsem měl vždy sklon ke grafice, a tak jsem se stal oblíbencem Cyrila Boudy. Velmi brzy jsem začal s rytinou, kopiemi podle Dürera. Dokonce jsem měl možnost stát se rytcem návrhů pro bankovky, ale od toho jsem upustil. Potom jsem se na akademii dostal k Vladimíru Sychrovi a Vladimíru Silovskému. U Silovského se dělala grafika v tradičním slova smyslu podle kresby, k níž jsme museli najít příslušnou techniku. Ke všemu jsme přistupovali touto metodou. Jednou přišel Karel Štika a zeptal se nás trochu pichlavě: „A říkal vám pan profesor něco o Munchovi?“

(…)