Špidla za to může sám

Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý krátce před třetí volbou prezidenta republiky prohlásil, že byl odposloucháván. K odposlechu mělo dojít v jeho poslanecké kanceláři v Rakovníku. Poslanec zde měl totiž schůzku, na níž se bavil o včelařských subvencích. Deset dní nato mu kdosi poslal zprávu do hlasové pošty, v níž měl úryvek z onoho hovoru. Podle poslance je to dostatečný důkaz pro tvrzení, že je skutečně odposloucháván.

Vyloučeno to není. Stejně tak ale není vyloučena ani varianta, že si někdo nahrál hovor svou vlastní neopatrností. Pokud není vyjmuta napájecí baterie z telefonního přístroje, nelze zaručit z bezpečnostního hlediska nic. O tom se nakonec mohli přesvědčit i nejrůznější zločinci, které policie zatkla díky zachycenému signálu, i když měli mobil vypnutý. Podobně ostatně argumentuje i mobilní operátor Eurotel. Nicméně faktem je, že způsob, jakým si lze nechtěně nahrát běžný hovor, je přinejmenším kostrbatý. Eurotelu jakožto monopolnímu poskytovateli služeb veřejné správě se ovšem nelze divit, že se snaží mlžit a dělat z poslanců hlupáky. Ti přece o výběrových řízeních na vlastní mobily nerozhodují. Ostatně způsob zabezpečení telefonních hovorů před náhodným odposlechem je sice zajímavým problémem pro samotné operátory a výrobce telefonních přístrojů, z politického hlediska ale již tak zajímavý není.

Ještě totiž existuje další varianta, že odposlech politiků je prováděn nelegálně, na popud některých státních orgánů, ať již policie či tajných služeb. Varianta, že na Tlustého byl nasazen odposlech legálně, padla. Není divu, vždyť každý, kdo by si vážně myslel, že by na ústavního činitele musel být vydán souhlas k odposlechu podle zákona, by trpěl značnou dávkou naivity. I předseda poslanecké komise pro kontrolu operativní techniky Jiří Bílý (ODS) připouští, že pokud by existoval nezákonný odposlech, který by šel mimo souhlas soudce či státního zástupce, poslanecká komise by ho zřejmě nezjistila. „Po tom, co se stalo na Slovensku, by mě však jakákoli odposlechová aféra nepřekvapila," říká Bílý. A nutno říci, že by nebyl sám. Rozhodující totiž není ani tak sama skutečnost, zda byl či nebyl Tlustý odposloucháván, jako latentní možnost, že tomu tak být může. Atmosféra strachu se tak dnes poslaneckými lavicemi šíří jako epidemie. Jeden týden Tlustý, další týden se již na poslaneckou komisi obrátilo přes čtyřicet poslanců. A světe div se - vedle poslanců opoziční ODS i čtyři poslanci vládní US-DEU a dvanáct poslanců ČSSD. Zvláště poslední číslo by mělo být pro předsedu strany a premiéra větším varováním než výsledky prezidentské volby. Právě jeho strana a on osobně totiž třímají v rukou všechny nitky státního aparátu, který je schopen špiclovat občany. Taková koncentrace speciálních služeb v jedněch rukou připomíná doslova autoritářský stát. Gross má v rukou policii a zahraniční rozvědku, Tvrdík obě vojenské tajné služby (rozvědnou a kontrarozvědnou část) a skromný Špidla „zbytek". Ten zbytek je ale z hlediska bezpečnosti státu rozhodující. Zatímco v minulé vládě měl pod sebou Špidla BIS, v té současné zdědil po Zemanovi Národní bezpečnostní úřad a po Kavanovi ještě koordinaci všech tajných služeb. Koordinací tak přes hlavy šéfů resortů ovládá všechny tajné služby.

Nesmělé námitky lidovců, že je třeba provést diverzifikaci dohledu nad tajnými službami, které uplatňovali v době sestavování kabinetu, však Špidla uťal v počátcích. Kde jsou ty doby, kdy byl v době dominance ODS do vlády jmenován za ODA Pavel Bratinka jenom jako koordinátor činnosti tajných služeb. Přitom o apetitu, s nímž současný premiér tajné služby řídí, se již vyprávějí romány. Například Špidlovo ranní vstávání souvisí s tím, že hned po příchodu do práce prolistuje složky, které dostává od svého věrného šéfa BIS Růžka. Obavy dvanácti socialistických poslanců pro změnu souvisí s tím, že dva členové Zemanova kabinetu mají dodnes podezření z odposlouchávání svých mobilů. I to je ale obtížné zjistit, pokud je například odposloucháváno jiné telefonní číslo než číslo zájmové osoby. Může jít například o manželku či jinou blízkou osobu, nebo o spolupracovníka, případně podřízeného. Protizákonně je pak ale vytěžována ona zájmová osoba, čímž je myšlen především ten či onen ústavní činitel. To se nakonec přihodilo předsedovi stálé komise pro kontrolu BIS Janu Klasovi. Soudcem byl povolen odposlech na šéfa NBÚ Kadlece, ale Růžek na komisi pro kontrolu BIS použil záznam hovoru proti Klasovi. Přestože jde o záležitost více jak rok a půl starou, vyšetřování Růžkova bezskrupulózního postupu dodnes není skončeno. Je divu, že v takové institucionální, personální a faktické atmosféře se pak daří jakékoli odposlouchávací aféře?