Stalinismus všedního dne

Stalinismus měl na obyvatelstvo Sovětského svazu ničivý dopad. Kolektivizace znamenala vyvlastnění a deportace milionů rolníků, z nichž mnozí posléze zemřeli v důsledku hladu, zimy nebo nemocí. Další miliony lidí zemřely za hladomoru v letech 1932–1933, který způsobila právě kolektivizace a rekvizice obilí pro stát. Několik milionů obětí pak popravila nebo uvěznila sovětská tajná policie za Velkého teroru na konci třicátých let. Po druhé světové válce dal Stalin deportovat z jejich rodné země na Sibiř nebo do Střední Asie celé národnostní menšiny. Vedle těch, kteří byli rovnou zastřeleni, uvězněni nebo kteří zemřeli hlady, trpělo velké množství jiných sovětských občanů za stalinismu nesmírným strádáním a chudobou. Jak obyvatelstvo na stalinistická politická opatření reagovalo? Teoretici totalitarismu se domnívali, že extrémní brutalita a hrůzovláda sovětského systému přiměly lidi k naprosté podřízenosti, atomizovaly je a zbavily je jakékoli schopnosti postavit se na odpor. Badatelé dnes mohou díky nově otevřeným archivům potvrdit, že sovětští lidé nejenom sledovali své vlastní zájmy, ale že také aktivně nebo pasivně vzdorovali stalinistické politice. Historici již prokázali, že rolníci se velmi bránili kolektivizaci, dělníci se zapojovali do stávek a sovětští občané v soukromí odsuzovali Stalina a jiné vedoucí představitele komunistické strany. Badatelé rovněž doložili různé způsoby, jimiž se lidé snažili fungovat v rámci stalinistického systému a využít sovětská politická opatření ve svůj prospěch. Studie odporu tak představují důležitou novou oblast zkoumání. K těm, kdo píší o odporu proti stalinismu, patří i Sheila Fitzpatricková, jedna z nejvýznamnějších současných badatelek v oboru sovětské historie, která v posledních třech desetiletích provádí průkopnické zkoumání sociální a kulturní historie stalinské éry a popisuje život a postoje řadových občanů za stalinistického režimu. (…)