Stanislav Blair a komunista Kraus

Médii popotahovaný a vláčený premiér a statutární místopředseda ČSSD Stanislav Gross se účelově na radu svých poradců rozhodl, že z České republiky vytvoří stát podle receptu svého oblíbeného politika Tonyho Blaira a ČSSD přesměruje na „třetí cestu", od levicově orientovaného voliče ke středovému. Představa, že u nás budeme žít jako ve Velké Británii, potěší - až na výjimky - snad každého. Proč ty pochybnosti? Gross totiž není Blair, naše země není Velká Británie a ČSSD není Labour Party.

Pro porovnání obou politiků stačí jen nahlédnout, jak získali své univerzitní vzdělání, jak si budovali svou politickou kariéru a - v neposlední řadě - jak nabyli svůj majetek. Gross „vystudoval" vysokou školu až na politické zadání vlastní strany a jako ministr vnitra a premiér podezřele lehce získal další hodnosti a akademické tituly včetně státní jazykové zkoušky z německého jazyka. Na funkci premiéra dosáhl bez jakýchkoli znalostí a zkušeností za pomoci špinavých zákulisních her a nekalých praktik a s podporou bývalých vysokých funkcionářů z doby před listopadem 1989. V současnosti se navíc ukazuje, že ani není schopen věrohodně prokázat původ svého majetku a naopak svým absurdním chováním a zatajováním různých skutečností rozšiřuje pochybnosti a spekulace. Blair sice nebyl prominentním studentem, avšak do politiky alespoň vstoupil až po ukončení studií. Předsedou britské vlády se stal po dvaadvaceti letech členství v Labour party a nikdo nikdy nezpochybnil jeho majetkové poměry. Jistě, Gross má ambice. Chybí mu však politická vize, pokora, přirozená inteligence vůdce a loajálnost jeho strany. Ukázalo se, že ani dosazení jeho známých a stoupenců na strategická místa ve státní správě nezaručí úspěch, zvláště pak když dotyční lidé nemají vzdělání, politický rozhled, respekt, pracovní nasazení a zdravý rozum.

Ani srovnání České republiky s Británií nevyznívá nijak lichotivě. Británie je dnes tahounem zkostnatělé a přeregulované Evropské unie a těží z reforem, které za své vlády provedla baronka Margaret Thatcherová. Česká republika nemá z čeho těžit. Podnikatelé jsou pokládáni za zloděje a tuneláře, a proto jim stát sebere co nejvíce na daních a poplatcích. Počet nezaměstnaných dosahuje rekordů i přes opakované ujišťování, že investiční pobídky pro zahraniční investory a exportní politika nám přinášejí ročně desetitisíce nových pracovních míst. Nárůst zadluženosti země je vyloženým hazardem a sama zadluženost představuje velké nebezpečí pro budoucí generace. Česko potřebuje provést základní reformy a nejenom o nich mluvit. Ale s reformami to Gross upřímně skutečně nemyslí.

A co na to ČSSD? Zachovala se tak, jak si ji její čelní představitelé vytvořili. Jako předsedu svého poslaneckého klubu si zvolili komunistu Krause. Ten byl poslancem již před rokem 1989 za totalitní KSČ, později prošel poslaneckými kluby různých stran a nakonec zakotvil v ČSSD. O tom, že tento politik je stoupencem premiéra, se ví. O tom, že ČSSD chybí na všech úrovních vzdělaní, pracovití a inteligentní lidé, o kterých mluví bývalý předseda Miloš Zeman, se ví také. Grosstapo, Grossgate, Gross­teska... Co ještě musí přijít, aby Gross sebekriticky uznal, že téhle zemi a jejím občanům škodí a odešel z politického života? Stanislav Gross však neodstoupí. Těžko si totiž lze představit, že by se místo politiky živil třeba jako právník nebo tlumočník.

Od březnového sjezdu socialistických delegátů si nic neslibujme. Výběr ze dvou avizovaných kandidátů na předsedu - Gross a Škromach - nedává ČSSD možnost najít cestu zpátky k jejímu levicovému a „rukunatahujícímu" voliči, který ke straně tíhnul. Bude to především boj o koryta a udržení moci do té doby, než český volič v parlamentních volbách z ČSSD udělá stranu bez významu. Protože další kandidát na předsedu, který by měl soudnost, morálku a stranu by vyčistil, v ČSSD neexistuje. A proto se bude skutečně nová ČSSD formovat v opozici nejenom bez Blaira, ale třeba i bez Grosse, který se do dějin zapíše jako premiér „škůdce".