Tajemství kolem Shakespeara

Mnohý z vás se ještě pamatuje na nedávnou zprávu v novinách, jak členové Baconovské společnosti v Londýně dali tento měsíc otevřít hrob anglického básníka Spensera, aby v něm našli rukopis Shakespea­rův. Našli sice kostru bez rakve a rakev bez kostry, ale po rukopisu ani památky. Z toho vyvodili pisatelé novinářských zpráv závěr, že záhada, kterou chtěla Baconovská společnost rozřešit, zůstává stále záhadou. Ovšem jen pro ty, kdo uvěřili domyslu z druhé poloviny devatenáctého století, že básně známé pod jménem Shakespearovým napsal jeho současník, anglický právník, filosof a státník Francis Bacon, který se o tři léta dříve narodil a deset let po Shakespearovi zemřel.

Uvěřit v dohad nebo legendu bývá někdy snadné, jindy těžké nebo nemožné – podle toho, kdo má v ně uvěřit. Lidé nevědomí a lehkověrní uvěří v ně snadno, kdežto lidé soudní a znalí věci budou nejprve zkoumat důvody, o které se dohad opírá; a když ty jim nepostačí, sami se pouští do rozboru sporné otázky. Na váhu padá i časová nebo místní vzdálenost osob nebo věcí, o které běží. Snáze lidé uvěří tomu, co prý se stalo v Jižní Americe nebo na Novém Zélandě, nežli tomu, co se stalo v sousední vesnici, kterou znají z vlastního názoru; a snáze uvěří tomu, co prý se stalo před třemi sty lety, nežli tomu, co se stalo včera nebo dnes. Kdyby vám například někdo tvrdil, že lyrických básní Jaroslava Vrchlického nenapsal Vrchlický, nýbrž T. G. Masaryk, nevím, zdali by někdo z vás uvěřil v jeho tvrzení. Snad všichni byste je pokládali za pošetilé, poněvadž víte, jaké věci psal Vrchlický a jaké Masaryk; někteří z vás je oba dokonce osobně znali. Ale kdyby se někdo vytasil s názorem, že Labyrintu světa a ráje srdce nenapsal Komenský, nýbrž Karel starší z Žerotína, který ze závažných důvodů osobních Komenského za sebe nastrčil a Labyrint světa si dal od něho připsat, aby tím lépe zahladil své stopy, možná, že by si leckdo z vás pomyslil: Podívejme se, jak nás ti literární dějepisci vodili za nos! Já jsem si vždycky říkal, že tolik životní moudrosti nemohl vložit do té knihy pouhý kantor, mladý běženec, a že Labyrint napsal asi někdo urozenější, zralejší a zkaženější. Snad to byl opravdu slavný státník Žerotín. (…)