Tiež sa voláš Ja?

Poezie je prostor, který nezná hranic. Jsem velmi rád, že mohu čtenářům časopisu Kontexty představit verše básníků, jejichž mateřským jazykem je slovenština – jazyk, který společně s češtinou spoluvytvářel kulturní dědictví našeho národa po sedm desetiletí 20. století. Poprvé jsem se do krajin slovenské poezie začal vydávat koncem devadesátých let minulého století. Silnou náklonnost a hluboký obdiv si u mě vybraní slovenští básníci získali zhruba o deset let později. Bytostný průnik začal tvorbou Erika Jakuba Grocha (*1957) a Rudolfa Juroleka (*1956), velmi mě zasáhly básně o více méně generaci staršího „osamělého běžce“ Ivana Laučíka (1944–2004), o pár let později jsem objevil balvan díla se jménem Ján Ondruš (1932–2000)… Vybrané ukázky však přinášejí i básně autorů mladších. (…)