Velký bílý Otec ve Vatikánu

Personální změna na Petrově stolci v Římě tentokrát neproběhla podle obvyklého pořádku. Dosavadní papež neodešel z tohoto světa, rezignoval na svůj úřad a pouze „zemřel pro tento svět“, když se uchýlil do klášterního ústraní. Únorová abdikace Benedikta XVI. zapůsobila jako ledová sprcha a v souvislosti s touto novou skutečností, jež měla pouze jeden jediný historický precedens, se objevil zcela nový pojem: emeritní papež. Z institucionálních útrob katolické církve vyplynou čas od času na povrch nevábné věci a aféra Vatileaks nepatří ještě k tomu nejhoršímu. Abdikace pochopitelně vyvolala řadu dohadů, tím fantastičtějších, čím menší byl jejich reálný základ. Hlavním posláním papeže je bdít nad jednotou této církve, což je u tak početného, různorodého a dynamického společenství, u „domu s mnoha obydlími“, víc než nadlidský úkol. Postavila se papeži do cesty mocenská, politická překážka? Rafinované církevnické šachy? Těm by tento tichý, leč rozhodný muž ne­ustu­po­val. Je proto víc než pravděpodobné, že hlavním důvodem Benediktovy abdikace byl skutečně zřetelný a zjevný úbytek fyzických sil, jímž také svoji rezignaci oficiálně zdůvodnil. (…)