Výběr z poezie Romana Erbena

Uhlí

Právě tato místa v zemi

provětrávaná vzduchem

si často ukazujeme

s některými zbytky

bůhvíjakého kmene

opatřeného pro podstavce

succub, který se nabízí

na vývěsním štítu uhlířství

s nápisem Ďábel a kožešina

někde, kde bývaly dřív kanály

s nezmenšenými odrůdami kobylek

prodávané jako růžky

až k prvnímu běsu

ukrytému v zahradě

přesněji

k zašpiněné zadnici

stejné provazce

jako u obchodníků s uhlím

dobré tiché večery

doma před spaním

a šramoty dole pod námi

opakované stejnými pohyby

bývalo tu na zimu uhlí

pod visacími zámky

něco z parmských prasnic

ve kterých už není mléko

vrhané dolů

jako světlo do chodeb

jen další přísahání uhlířovo

v Průhonickém parku

v této zahradě

s posledními kousky lastur

kde zůstává jeho hlava

(Uhlí, 1967)

(…)